stěhovavá...
stěhovavá...
Anotace: někdy přijde chvíle opustit své okolí aby člověk pochopil jeho význam, umožní to vážit si samoty…
za pomezní čárou
do pramalých rozměrů
tak záhadný
tak ohraničený
stojím v transu
a přemýšlím o překročení
tak jako ve všech snech
je podivuhodná sugestivnost reality
skutečnost
že člověk je v realitě a nesní
na druhé straně pomezí
jsem neznámý
i jazyk se změní
hledím na pavučinovou síť kolejí
a jak se tak dívám
na shluk podivných hmot
co se pohybují
dochází k transformaci
vkročit někam
kde se nachází něco
co má zvláštní důležitost
když ale vykročím
místo kde stojím
se začne na krajích rozplývat
prostor se roluje jako koberec
a pohlcuje mne i vše ostatní
tak tomu říkám tvoření
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
neustále se tvoříme a rozvíjíme... nebo alespoň někteří, někdo rád stojí na místě a má a někdo rád má, ale rozvíjí se... studium dětské pedagogiky mě rozmělňuje, fascinuje mi, jak jsem spousty věcí dělala a dělám špatně dle těchto tabulek a hodnocení, učím se nediskutovat, protože se mi to může vymstít u profesorky... udělala jsem si tolik testů o sobě se spousty závěrů. že si říkám, jsem to ještě pořád já... naposledy, když se mi snažila odhadnout se netrefila a další můj pohled a otázku okomentovala, no Evo nevím jak s vámi, odhadla jsem vás naprosto jinak a komunikace s vámi je tedy pro mne naprosto těžká... :-)naštěstí u zkoušek mi to pojmout nedává :-))
30.04.2016 01:14:56 | zelená víla