bažinatá...
bažinatá...
Anotace: ...
ale mě vždycky přitahovalo
z hniloby na dně se zvedá mlha
a visí pod stropem popínavých rostlin
jako umělá obloha
vysoké tenké stromy se sklání
tisíce stínů se krouží a sráží
od kmene po keř
to všechno potají
ticho
promáčená a nejistá země
těžký vzduch
co doléhá jako cizí kůže
hlava se motá
v botách čvachtá
a já na důkaz
že nosím závoj
z černých pavučin
strkám prsty
do červivých srdcí
ztrouchnivělých pařezů
pak to přišlo
napřed jen zašeptané slůvko
vynořila se mávající postava
a na chvíli rozehnala mlhu
vzduch se chvěl
a ten vítr
co ke mně posílala
byl chladivý a boží
vynořila se z plíživých stínů
na strašně krátkou chvilku
a zmocnila se mého srdce
zalitá kobaltovým světlem
kolem ní vířila ptačí hnízda
skořápky pavučiny
muší křidýlka
a ona promlouvala
laskavým hlasem
neměj strach
jsem ti dána
jsem tvým strážcem
já seděl na kládě
úplně rozbolavělý
s hlavou v dlaních
a když jsem zved oči
ta mýtina vypadala úplně
jako předtím
temná a ponurá
k mému srdci se však něco snášelo
připomínaje padající nůž
až se to zabodlo
do promáčené košile
obyčejné stříbrné pírko
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
seděla jsem na schůzi jedné organizace, důležití lidé kolem stolu, asi ano, tvářili se tak, mluvili tak zbrojitě, že mě to vůbec nebavilo, přesto, když to musí být... byl to patrně důležitý prolog a velmi důležitá schůzka, já jsem ji po pár větách nevnímala, nebyla mi příjemná a já svůj postoj cítila od první věty, tohle a takhle ne... vešla dáma s kávou, tak milá a pozitivní, že jsem si za pět minut přála další ...
měla tam své místo a svůj čas asi i důvod ... když promluvila, zjemnila i malbu na stěně a já se usmála, s ní, s touhle paní chci diskutovat, napadlo mě...
dostala prostor a pro mě se to celé zlidštělo... ano, souhlasím, jen mi pro komunikaci přenechte tuto dámu... odsouhlaseno...
děkuji... jeden rád pomůže, jeden rád dá, jen mi prosím dejte člověka k jednání...
jeden děkuje a jeden je vděčný...
to proč bylo podstatnější než ti lidé u stolu, ale jak moc se to vytrácí, když tam sedí někdo, komu ...ale to se dostavilo a díky této dámě, kdyby nepřišla, nikdy bych neřekla ano...
vynořila se z plíživých stínů
na strašně krátkou chvilku
a zmocnila se mého srdce
zalitá kobaltovým světlem
kolem ní vířila ptačí hnízda
skořápky pavučiny
muší křidýlka
a ona promlouvala
laskavým hlasem
05.11.2016 02:39:42 | zelená víla
poezie v próze - přesně tak. fakt super.
10.10.2016 19:22:16 | hledač
Tak tohle můžu tohle je přesně to co mě baví číst.A tahle zvlášť je něčím jiná než ty ostatní ale jen můj dojem rozhodně je velmi temná bažinná.Takto na večer zvláštní atmosféra a k tomu hudba co jsem si pustila je to úžasnej relax právě teď a právě tady
10.10.2016 19:21:29 | xoxoxo