noclehárna...

znenadání se snáší noc
měsíc pozlacený srp
z kančího klu
vržený na ztichlou pastvinu
ohrožuje nebe
a do vlhkého vzduchu se vznáší
rytmické vrzání cikád

stejně jako začaly
tak náhle oněměly
a nad krajem visí polapené ticho
v podivném neslýchaném hluku
úroda se kýve a převaluje
ohýbaná lenivým větrem
co se chápe smítek prachu
proužků dýmu
a občas je navoní
levandulí liliemi
nebo květy jabloní
a unáší je s sebou
aby se roztančily
rozechvěly svět
tam pod šarlatovým měsícem
se špičkami zmáčenými krví

pažemi jsem objímal kolena
tělo se ztrácelo v záhybech
s bradou opřenou o lokty
díval se do prázdna
kroutil prsty
v zaprášeném štěrku
a tichým hlasem si prozpěvoval

já jednu spící řeku znám
po ní pluji k dálavám