tanec v čálku nicoty...

tanec v čálku nicoty...

naděje pronikající do podrážek
šílený rytmus
na krátké a dlouhé vlny
hledání nedostatků
které činí zranitelným
jenže ony jsou bezvadné
v neomylné lunární důslednosti

bílý věneček milostné logiky
předivo přílivu
a noc roste
jako elektrická rostlina
vystřelující do sametu prostoru
doběla rozžhavené pupeny

ten prostor je
hvězdice co se vznáší
ve zmrzlé měsíční rose
zárodek nového
oděný do srozumitelného jazyka
vzlyk skrytý jako tříska
v hlubinách duše

tančíme v poháru
jsme jedno tělo
avšak odloučení jako hvězdy

vpíjím se do prostorových očí
proplouvám
a za nimi je neprobádaná krajina
nový svět
ve kterém není žádná logika
jen poklidné bujení
nepřerušovaných událostí
Autor enigman, 09.11.2016
Přečteno 342x
Tipy 23
Poslední tipující: zelená víla, střelkyně1, jitoush, Jort, básněnka, bogen, Joe Vai, Amonasr, Luky-33, MARKO, ...
ikonkaKomentáře (5)
ikonkaKomentujících (5)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

víc takovýchto světů...

v tom místě u moře jsme zašli do města...
courali jsme městem, přístavem, snili o lodích , co vlastně ani nechceme...

a najednou vidím vetešnictví..
zachvělo se mi srdce...
musela jsem vejít, já totiž vždy musím vejít...

Hi ...
Hi...
Zbytek komunikace osvětlil partner, já vplula...
dlouho jsme byli,
ta vůně...
tolik jsem toho držela v ruce..

křížek... váza... hrnek, musím objevit hrnek, památka, pocit... našla jsem... zaplatila...
svírala to vše v dlani... hladila, smála jsem se... díky, že to chápeš... chápu, mám rád, když ti září oči...

přijeli jsme domů do bytu u moře, švagrová, tak co??? co to neseš? zázrak... tedy brácho, ty neumíš zakročit?
Vynechala jsem tuhle otázku, umyla všechno a křepčila radostí... šla nahá do moře... tančila po bytě...
Když máš na takovýhle hovadiny, tak jsi na tom dobře, ... podotkla švagrová..,
ne ne, mně radost nezkazíš...
její bratr jen řekl, dívej, jak se směje...

možná si ségro zapomněla mít radost...
Ona ji má ze všeho...
Kolik to stálo?
...

Udělám ti do do toho hrnku kafíčko?
co??
Tak to určitě ne,,,
Dobrá...
Já jo!

Závan čehokoli, krásy pocitu, chutné v souladnosti kávy...
Jééé.... jdu k molu, díky - v sobě - díky zálive, díky ostrove, díky ...

vpíjím se do prostorových očí
proplouvám
a za nimi je neprobádaná krajina
nový svět
ve kterém není žádná logika
jen poklidné bujení
nepřerušovaných událostí

...

26.11.2016 05:21:27 | zelená víla

jako plačící krajina...

20.11.2016 19:56:36 | střelkyně1

....je třeba vytahovat třísky.....ukládám si En,nějak mě oslovila....Ji.
/úsměv/...

12.11.2016 09:13:38 | jitoush

...ani nevím jestli je logika logická...

11.11.2016 15:37:07 | Jort

I bujení je událost...

10.11.2016 21:47:53 | básněnka

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí