pohybovala ústy jako losos v době tření...
pohybovala ústy jako losos v době tření...
Anotace: ...
a já jí naslouchal
pulzující
zamilován
do její ženské ladnosti
do oblin tvarů
do křivky těla
do měkkých spojů
co souvisí s celkem
do rozevlátých vlasů
do úst zdobených úsměvem
radostí obrazců
vytvářených vášní
do ženských pohybů
i drobných něžností
poslouchal jsem
jak hovoří
jak ke mně mluví
o něčem co se nás týká
co začalo před mnoha lety
a co nikdy neskončí
o něčem v člověku
o spánku
s ponořeným smutkem
v hebkém pláči bez slzí
o zasmání
mnohem větším než v bdění
co znamená všechno možné
co má něco
se vším společného
kdybych se jí prý zeptal
proč se směje
neuměla by odpovědět
nedá se to říci slovy
má to však smysl
je to tu
aby nás to rozesmálo
Komentáře (12)
Komentujících (11)
Doporučit
Tisk
patrně mi nikdy nepřestane fascinovat, jak vnímáš... je to jakoby se mi to vnitřně dotýkalo...
občas když s kolegou povídáme, známe se dlouho, myslela jsem si, že už mě nemůže nic překvapit, ale jak jsem se mýlila, známe se dlouho, ale nikdy jsme se nebavili takto... možná je to tím, že se hrabe vzhůru... nedávno mi povídá... já jsem zrušil vše, kus práce, kterou jsem dělal přes dvacet let, vyhodil telefonní číslo a zlikvidoval kontakty a setkání s lidmi, co mi dostávají dolů... pozorovala jsem ho, vrásky u očí, oči, strniště a rty... ten pohled byl trochu prázdnej a to mi k němu nikdy nejde... je to dominantní chlap, energickej,upovídanej, zvyklý na luxus... má charizma... když jsem ho potkala poprvé někdy před třinácti lety, přeskočila jakási jiskra a i když jsme si dalších asi pět let vykali, byla tam... nemusím ho léta vidět, pak se potkáme a je to tam... ptám se ho, proč kvůli pádu opouštíš vše, co jsi tak dlouho budoval? to, co miluješ tolik let? co tě baví? musím Evičko... houby musíš, reaguju... postav to jinak, nastav to jinak, ale neházej to za hlavu...vždyť tím mažeš tolik tebe...usmál se, myslíš? nemyslím, vím to... otoč to, vybírej si,ale nemuchlej to, jsi to ty tolik let a tolik jsi do toho dal, tolik ses naučil, jasně zavři tu firmu, ale nech si vrátka k tomu si tam odběhnout... mám strach,odpověděl... podívala jsem se na něj a v duchu si říkala, on a strach? usmála jsem se a pohladila ho po tváři...ten je přeci kouskem ve všem, co děláš, že uděláš chybu, že něco zkazíš, ale zároveň tě přeci učí, právě tohle nedělat... usmála jsem se, víš, jsi skvělej člověk, máš toho tolik co nabídnout, dát, říct... je jedno, co se stalo, teď je teď, je fuk jestli si vyměnil dům za byt, vždyť je to cesta...a nejen já jezdím za tebou, ne za tím jestli máš pět koupelen... ale ten svůj sen, co sis splnil a teď mu zabouchnul dveře, probuď, alespoň kouskem... podíval se na mě tak, jako ještě nikdy...ty tomu co říkáš vážně věříš, viď? zeptal se mě... samozřejmě že ano, neříkala bych ti to jinak... já vím,usmál se...
o spánku
s ponořeným smutkem
v hebkém pláči bez slzí
o zasmání
mnohem větším než v bdění
co znamená všechno možné
co má něco
se vším společného
kdybych se jí prý zeptal
proč se směje
neuměla by odpovědět
nedá se to říci slovy
má to však smysl
je to tu
aby nás to rozesmálo
10.02.2017 23:17:42 | zelená víla
usmievam sa :)a keď ten úsmev vydrží ešte pár minút, je možné, že bude slnečný deň :)
24.01.2017 13:22:39 | maryshka
Ó... název mě nadchl a prakticky jsem se nedostala dál, páč si ho pořád čtu dokola... ale tak jsem dočetla a moc líbí "co nikdy neskončí o něčem v člověku" ST. :-))
24.01.2017 06:53:27 | Iva Husárková