Za duši
Za duši
Anotace: .....poděkování....
Byl si tam?
Tvrdila,že si Tě přivoláme
v onu prohloubenou chvíli
jakobychom vystavěli most z jantaru
nebo jen dřevěnou lávku
přes údolí šerosvitu.
Něco se dotýkalo a zase vzdalovalo
v pravidelných vlnách
projasnilo se v prolnutí tady a tam.
Prchavé ozvy se mihotaly
v plamenech svící
kde se bolest smísila s úlevou
a letmý úsměv nebyl nepatřičný.
V tichu soustředění
se otvírala slova do věčnosti
jako rozvíjející se bílý květ
a osvěžující vůně přivírala zrak
do hlubokého ponoření.
Možná si se usmíval
a Tvé přimhouřené oči jako dvě čárečky
vidící skrze onu clonu do všech stran
až do zárodků myšlenek
do všech zákoutí vnitřního rozpoložení
klouzaly pohledem v prostoru
se zaoblenými rohy skrze naše srdce
i když Tvé brýle zůstaly na nočním stolku.
Svíce klidně dohořívaly
Byl si tam.
Komentáře (12)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
nádhera... a ten úsměv je skutečný, dokonce i smích, je to neuvěřitelné... stejně jako Tvá báseňka*
19.01.2024 21:14:34 | Sonador
něžné, čisté a krásné, milující. za taková díla by měla být možnost opakovaného dvojtipu. chtěla jsem ho vidět, tátu, když zemřel. měl ve tváři mír a klid. zapálili jsme za něj svíčku a když jsme odcházeli s bráchou z místnosti Silentia, dveře nešly zabouchnout. divné, řekli nám, abychom zabouchli. možná, nechtěl nás pustit. a já se pak ještě při odchodu v chodbě kabelkou zašprajcla za nábytek... promiň, jestli píšu nevhodně - tati, přece budeš pořád s náma. usmívám se. už můžu... i Tobě, Jitunko, přeji ve Tváři radost a úsměv. měj vlídnou neděli. :-))
26.09.2021 11:15:28 | Iva Husárková
mám slzy v očích...tátové holčiček by odcházet neměli.. a mámy taky ne... krása citu v té samotě...
ten můj byl... už to přijde na jazyk to byl víc než je... bývalo to naopak... věřím v rozloučení, ten můj čekal, nechtěla jsem ho pustit, chtěla jsem ho tady, chtěla jsem za ním chodit v jakékoli podobě... až později mi došlo, že ne... ne tak pro mě, ne na úkor jeho, vlastně na jakej?
přišla jsem k posteli a řekla jdi... myslím, že jsem nikdy nic těžšího neudělala... a šel...tolik jsem si přála, aby byl tátou mně ještě déle, tolik jsem si přála, aby byl dědou, protože by byl tím nejlepším, jak jinak... dokázal tolik bolet, ale ještě víc hřát a miloval mě víc, než kohokoli jiného, proti všemu a proti všem... tu sílu té lásky jsem si uvědomila asi až poté... i když jsem ji samozřejmě vnímala dřív... hold tátům...
jsou tu, na onom místě... pozorují nás a jsou... jen jinak...
03.03.2017 02:24:37 | zelená víla
Citlivě psaná, obrazy vyvolávající, líbí se mi.
30.01.2017 08:02:43 | maková dívka
...já mám z takových věcí respekt, asi bych do toho nešla...
29.01.2017 22:05:58 | Philogyny1
...ach ne,milá Phil...to mě nenapadlo,že Tě to napadne....to nebylo
žádné vyvolávání duchů,ale rozloučení s mým drahým tatínkem.....
vyvolávat duchy...do toho bych nešla.....není potřeba "pokoušet"
.....každý je tam,kde má být.....Ji.
29.01.2017 22:11:26 | jitoush
Mi to tak přišlo, po těch prvních slovech, taky mi táta umřel den před Štědrým dnem...
29.01.2017 22:45:08 | Philogyny1