bronz je trvanlivější míň...
bronz je trvanlivější míň...
Anotace: štěstí je prý jen přestávka mezi bolestmi…
v přízračném odpoledním vzduchu
viděná i neviděná
ve slunečním oparu
jen tušená
a já cítil
jako bych svým zjevem
kradl její přirozenost
podívala se na mě
se stejnou mystickou intenzitou
jako Bernadetta v Lurdech
a na tričku měla napsáno
na Ráji se mi líbí klima
na Pekle společnost
v tu chvíli jsem vypadal jako někdo
kdo si musí zapamatovat
něco zásadního pro osud lidstva
ale bohužel to mi právě uniká
já já já…
zatím správně
pak je ty on my
klidně můžete pokračovat
utrousila s úsměvem
jako bychom se našli
nemuseli jsme si nic dokazovat
jako pyšní pávi
nemuseli jsme pózovat
poznali jsme se
a nic po sobě nechtěli
naše samoty nám byly silou
téměř mlčky se studem
dobroty srdce
a někde blizoučko
na vulkanickém útesu
co se zdá ještě teplý
se tyčí skála
tuhnoucí telurická masa
která si ze zad setřásá hlínu
zahleděná
do stárnoucího slunce
Komentáře (9)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
když jsem začala dělat na onkologii, dobrovolně... tak jsem se připletla do kolektivu zaběhnutého, vrchní sestra byla velkej tvrďák... která rozhodně nevzala nikoho nového... trpěla jsem jako zvíře... jak prostředím, realitou, která mě kouskovala na mikročástice, tak tímto... asi po měsíci jsem si sedla do nemocničního bílého ušáku a říkám vrchní končím... zaskočila jsem jí... a to jako proč? protože to nedávám... jasně, smrt tě vyděsila, že, to jsme věděli hned... ne smrt, ale vy... to jsem ji zaskočila...evidentně jsme si nesedly a já nejdu přes tohle... no tak tohle nemyslíš vážně, že... myslím...přišla má kamarádka lékařka ta se kterou jsme to probíraly a fakt jsem si poté řekla, že ne... pozorovala nás a já ji... naznačovala držím ti pěsti... :-)vrchní otočila, super, jsem Jana a podala mi ruku, budeme si tykat...zaskočila mě, zvedla jsem se podala jí ruku a odcházela jsem... kam jako jdeš? jdu se zabalit k sobě... ani ne, jsi tu na doporučení a právě jsi přešla pod lavinou... na doporučení ti kašlu a odcházela jsem...přiběhla za mnou, jak jako kašleš? kašlu, jsem tu sice na doporučení, ale snad se nebudeme bát... prostě odejdu a rozhodně to tady nebudu hanit... neodejdeš, právě teď jsi dokázala, že sem patříš... konečně jsi ukázala, že na to máš... to jsem se zarazila, najednou mě objala... hodíš se sem... a tak jsem zůstala...
jako bychom se našli
nemuseli jsme si nic dokazovat
jako pyšní pávi
nemuseli jsme pózovat
poznali jsme se
a nic po sobě nechtěli
naše samoty nám byly silou
téměř mlčky se studem
dobroty srdce
03.03.2017 01:49:31 | zelená víla
:) už si chystám fixky na textil. na prednú stranu napíšem You ´re good enough...a na chrbát Yes, you are :)
24.02.2017 08:28:22 | maryshka
na Ráji se mi líbí klima
na Pekle společnost
přesné... :)
24.02.2017 08:06:31 | Philogyny1