a celý další neklid...
a celý další neklid...
Anotace: životnosti...
že se uvolníte z pevných obručí
a po dlouhé době
se vrátíte do světa
ke stejnému životu jako dřív
vlastně ne tak úplně stejnému
tělo přivyklé omezování
omotané sítí rozmanitě drobných zákazů
se najednou vysmekne
ke svobodomyslnosti
pak si uvědomíte
že v životě není nejdůležitější to
co vám dává krátké či dlouhé zapomnění
které sladce zatemňuje hlavu
a odpojuje od skutečnosti
klidně se obejdete
bez přenosné nirvány
být pořád pod napětím
a odpovídat sobě i jiným
za každý okamžik existence
stačí odložit drobné zlozvyky
zkreslené obličeje věci jevy
vzpomínky na minulost
vytříbené mlácení prázdné slámy
ne však pro pokání
ale nač plýtvat energií
na vysvětlování
na věci povrchní malicherné a pomíjivé
lepší je soustředit se
cítit zas vůni trávy stromů půdy a sněhu
a vdechovat čisté aroma života
kdy se lehko dýchá
myšlenky půvabně plynou
v očích jasno
volno u srdce
okraj lesa se rozevře
jako roztržená tmavozelená látka
vpředu se objeví cosi žhavě planoucího
lákavě vzrušujícího
jako sluneční louče
docela blízko
ale pak se vzdálí
a přenechá místo
nesčetně jiným
klidnějším barvám
a i když chápete
že tam nedojdete
stane se částí vás samých
nač tedy umírat před smrtí
protože vše co kdy bylo
bylo proto jít touto cestou
ke svému nedostižnému cíli
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
nedávno a celkem jistě jsem se z úst mého kamaráda dozvěděla, že byly chvíle, kdy chtěl to tady zabalit... usmíval se u toho vyprávění, jak jako se střelit do hlavy, aby to bylo zásadní a aby z toho nebyl moc velkej bordel... pozorovala jsem tohohle pána, jak gestikuluje, jak se usmívá a mračí, jak drží sklenku červeného, jak občas po mně dloubne okem... překvapená, udivená jsem vstřebávala tohle vyprávění tohohle energickýho, sebevědomýho, charizmatickýho chlápka, který mi už nějaký ten pátek provází živej...jak tenhle nevěřící pátek vypráví o psycholožce, o stavech, kdy nemůžeš nic, o pomoci... o víře...srdce křičelo na poplach, že... pouštěl muziku do uší a mně se dralo do očí to uvědomění, že tenhle blázen, tenhle živočišnej člověk chtěl si vystřelit mozek z hlavy... vzpomínala jsem na chvíle, kdy byl šťastnej, kdy zářil, dívala jsem se na fotku, co jsem vyfotila před spousty lety a vzpomínala jsem na to, jak jsem mu ji před nějakými x lety dávala na silnici k narozeninám... rděl se tehdy... šla s ním tolik let a tolika místy a i v tomhle domě má své místo... a uvědomila jsem si, že i tenhle chlápek s úsměvem světce, s jiskrami v očích, tenhle sebevědomej kluk, je křehkej jako papír... tenhle člověk, co na mě občas řval jako tygr, tenhle člověk, co byl netrpělivej, když mě něco učil a smál se mému remcání o patentu na moudrost... ten, co mi občas říkal, pojď, vykašleme se na úkoly a půjdeme se projít... a tak jsme šli... ten co se mnou válel sudy z kopců... ten, který i v tichu byl slyšet... ten, co se vždy tak bál, že mě ztratí... kamarád, kolega, přítel... ten, co mě měl vždy obyčejně rád... tak tohle číslo chtělo odejít? jako fakt?
Evičko, Evičko, víš? a já nevěděla, poprvé nevěděla...
13.05.2017 00:48:50 | zelená víla
Někde tam...https://m.youtube.com/watch?v=zxTyxfgzvWw&feature=youtu.be
08.05.2017 01:14:03 | Malá mořská víla
...a vdechovat čisté aroma života......a vzpomenout si..../úsměv/...Ji.
07.05.2017 22:42:42 | jitoush
... vida jaká slova se derou na onen svět ...
... jak kostlivci mohou nám závidět ...
... laskavé a teplé ...
... každé ráno ...
07.05.2017 05:11:03 | Marcella