tam kde kovadliny zarostly travou...
tam kde kovadliny zarostly travou...
Anotace: ...
v tom kraji
vánek přináší rašelinu
s nahořklou vůní
řeka bezhlučně plyne
srdeční prostota
z údolí samoty
lesní krajiny
o kolébání zauvažuje
temně zlatá voda pění
třpytivá slída se blýská
na dně tůní
brouzdám se v meandrech
dokud mi to vydrží
potom na malé písčině
suším nohy
a vše co mi vytanulo na mysli
nacházím v pozůstatcích
vlastní boty
suchopejří zamává
hebkými vlasy
do úst jsem nasbíral
pár bobulek klikvy
zvláštně chutnají
zhacené plány
zrovna jako když
se člověku zasteskne
nejen po radosti
ale i po bolesti
je to podivná vlastnost
kterou pociťuji
ale když nad tím přemýšlím
musím se opravit
já si to obojí pěstuji
a tak dál kráčím
po hatích
přes slatiny
smířený v srdci
se záhatí
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
bílá, černá... tma, světlo ... ticho, hluk... teplo, zima... zlo, dobro...
vše má protiklad a každý z nich je třeba...
nedávno jsem brouzdala deníky, co jsem psávala... snad mi i zamrzelo, že už to nedělám, našla jsem v nich mnohé... po špičkách potají si vzpomínám, co bylo, co je... co už vím, co neustále cítím, co není, ale bylo... co bylo a je...
28.05.2017 23:30:12 | zelená víla
To nepsala Persona, ale lidskoST...tu vůni i hořkosladkou chuť na patře po brusinkách i sevření srdce, když jsem dočetla si uloužím, když dovolíš :-)
16.05.2017 05:25:02 | Malá mořská víla
