sběrači vesmírného prachu...

holduji přiměřené zahálce
i zvědavosti
upoutávají mě nejvšednější jevy
potěšení mi nekazí sentimentalita
ani slabiny
co zhoubně působí
na přesnost soudnosti

víte že Leonardo da Vinci
byl schopný stát
třeba u popraviště na lešení
a kreslit agónie odsouzených
prostě se uměl zastavit
i když pospíchal
nebo u zapadajícího slunce
ale ne aby se kochal
ale aby si tu chvíli zapamatoval

tahle byla nezvykle pěkná
ne ona chvíle ale dívka
vlasy lesklé jako ořechy
z rukou čišel intelekt
postava graciézní
taková co vás dokáže dohnat k šílenství

se svými roky
mám jistá privilegia a možnosti
které by u mladších vzbuzovaly rozpaky
tak jsem ji s úsměvem pozdravil

odvětila poněkud nezvykle
příteli vypadáte že potřebujete
oprášit vestu
a vyprášit kalhoty
že vy jste práškoval pole
jak se tak dívám
na vaše přesýpací hodiny
zdá se že vám opršely i vlasy
zřejmě vypršela lhůta setby
i když tím vaším kukučem
jste mě málem zprčil

tiše jsem zaprskal
rozdrtil v hrsti trochu prsti
víte milá Dispersal
prší spíš déšť sníh či jiskry
listí ze stromů nebo zrna z klasu
kromě trakařů ty padají
jelikož na rozptylování
jsou už poněkud těžké

lehce se zavrtěla
a setřásla ty pomyslné spršky
pokud by jste měl šanci
ukojit touhu svého srdce
využijete ji?

omluvte mou nevědomost
co je touha mého srdce?

nevědomost se nedá omluvit
jen napravit
kdybyste ji znal hmátnete po ní?

nejsem si tím jistý
jak by to mohlo dopadnout

do jaké míry se například dá
do člověka nahlédnout?

je možné přenést myšlenky
do hlavy někoho jiného?

možná se lze naladit na místo
kde žije duše
tam kde se vědomí koupe
v kalném odvaru
nejasných fenoménů
událostí a postojů

pak může následovat
výbuch vzrušení
elektrizující pocit napojení

podíval jsem se do ní
její bledé tělo
v tajemné tmě
bělavě žhnulo
vulkanickou intenzitou
animální divokosti
co prýští z každého nervu
jako osamělé ostrovy
zvláštně neosobních jevů
v kosmické prázdnotě

možná takové je vnímání
radosti toho druhého