nastránidaní...

z lesa se přihnal vítr
zní jako hlas sboru
jako dech duší
co se nastřádal ve stromech
pokrývajících údolí
za ošlehanými horami

převalil se přes hřbety
i když není slyšet
jen cítit ve vzduchu
ve stlačení
nebo poklesu
jako u sníženého tónu

všechno houstne
i když to není vidět
tráva znehybněla
světlo se odráží
v jiných úhlech
hejno vlaštovek
se posunulo o kousek
a zase se vrátilo
na původní místo

vypadá to
že vítr něco poslal napřed
vlasy se mi zježily
od vrcholku
jako by mnou proběhl proud
a vyskočil zátylkem
zatímco skutečný vítr
klouže vzhůru po šíji
cuchá myšlenky
čeří trávu
a otáčí vlaštovky
svým sborovým hlasem

rozeznívá v hrdle
všechny staré smutky
když se mi hlas láme
a selhává na stupnici
zapomenutých písní
které jsem vlastně nikdy
opravdu neznal
jen si to myslel
a zapomněl

ve skutečnosti
pouze vím
že jsem je nikdy neznal
ale že jsou prostě nádherné