na obraze...

slunce se dotklo jednoho z vrcholků
a pomalu se roztékalo
jako krvavý žloutek
v tu chvíli se zvedl vítr
a tráva zašustila

vynořila se z mlžného oparu
měkce našlapující
s tváří pomalovanou
uhlíky z ohniště

dotančila pomalu ke mně
usedla na vyvrácený kmen
ruce položené v klíně
a najednou vypadala
jako by její duše ustoupila
do bezpečné vzdálenosti
a dívala se plaše zpovzdálí

napadlo vás někdy příteli
že na světě jde o víc než jen přežít
na co čekáme?
a co nám chybí?

Víte milá Mottled
pro někoho to může být
agora sláva večírky
praskání žárovek v blesku
milenci radovánky šampaňské
chvíle samoty
káva před rozbřeskem
společnost
volba
všechno nebo nic z toho
některé věci nebo žádné
teď…ne teď…možná časem

život je houževnatý
když se drobátko povzbudí
stromy komíhají opeřenýma rukama
sem a tam hezky podél těla
jako ženy v kimonu
malými krůčky
tam nahoru
pro jiný vzduch
kde les je samý vzdech
kde je cítit pižmový pach jeleních loží
s potoky temných siluet
plujících ve stínu ohlazeného kamení

krajina s kapilárami vody
zářezy skal i mokřiny
horská úbočí nařasená jako vrásky
co definují hladká místa ve tváři
balíky slámy dobytek a koně roztroušení
v dokonalých obrazcích jako hvězdy
se stejně brunátným odrazem
slunečních paprsků ve slabinách

nepřipadalo vám někdy
že vám z toho pukne srdce?

puklé srdce znamená
že se přeplní
že nedokážete pojmout
tu obrovskou krásu
a nejen to
nejen tu krásu
ale i ten pocit že sem zapadáte
když si ale uvědomíte
že stačí jen být a radovat se
pak se vaše srdce nikdy nezasytí