cestou do pátého...

dvě věci mě fascinují
mravní zákon na nebi
a hvězdná obloha v ní
čímž dráždí fantazii
jako živelné katastrofy
demise politiků
či aféry hvězd

objevuje se
na neočekávaných místech
v masérském salóně tuleňů
na půlmaratónu barev
nebo módní přehlídce tepláků
prošlehávajíc éterem
jako sluneční erupce

zrovna jsem se vracel z observatoře
s několika pomůckami
neonovým astrolábem
naslouchátkem hvězdných šumů
a hranolem poznání
když se vynořila přede mnou

zatajil jsem dech
magická síla
nás okamžitě spojila
my stáli obklopeni aurou
jako vánoční stromky
a kolem poskakovaly jiskřičky
připomínající blechy
s lucerničkami na zádech

lehce se zhoupla v bocích a povídá
zajímala by mě příteli jedna věc
kdysi dávno mi někdo vysvětloval
že člověk nemůže žít ve světě
který má tři nebo dva rozměry
takže čtyři rozměry jsou prý akorát
co když je ale těch rozměrů pět?

víte milá Equitaile
takové úvahy jsou vždy zajímavé
slyšel jsem že se vesmír poměřuje
jen na čtyři rozměry
ve skutečnosti je jich samozřejmě víc
jsou jen svinuté
jen si vezměte telepatii
telekinezi či telegnosi
ty nepotřebují biologické pole

zkuste to rozvinout

to by vysvětlovalo ty podivné efekty
jako vysílání přes překážky
rychlejší než světlo
a podobně
zdá se tedy
že pátý rozměr i další
jsou jen sbalené
do neměřitelné veličiny
když se pak začnou narovnávat
prostor najednou přebývá
něco jako hrnec s vařícím mlékem
které musí někam vyvřít
zrovna jako vy
když se rozvíjíte

milý pane
vaše teorie je docela šílená
ale ne tak šílená
aby to nemohla být pravda
když se sundá poklička
dimenze expanduje
myslíte možná na totéž co já
celá rozkvetla
a šelmovsky se usmála