v šeru...

Měla ruce položené na stole
jako dvě lilie
bílé na tmavém dřevě
uprostřed ležel ubrousek
který měl lemování
v barvách spadaného listí
na něm malá váza
ozdobená větévkou rakytníku
s tmavě oranžovými bobulkami
podívala se na mě
stejnýma očima
a zeptala se
povězte mi příteli
máte radši světlo nebo tmu?

to je podobné jako tvrdit
že budu žít dlouho
ale část života mi nebude patřit

nemohu to jednoznačně určit
když odhalíte jisté souvislosti
mnohé člověk uvidí v jiném světle
na druhou stranu
někdy je příjemnější
když se může naopak zahalit

světlo nabízí poznání
míří z prostoru
ale netříští se do tvrdých tónů
měkčí vše kolem
nedělá z prostých věcí života
žádné překvapení
pomáhá najít sebe sama
nabízí možnost rozlišování
ale také může oslepit

potom tma může být
útěchou i spojencem
smysly se zbystří a rozvinou tak
že dokážete nahmatat cit
slyšíte vibrace
a dokážete vycítit
nejen vůně ale i to ostatní
jak lépe věci pochopit

od tak drsného chlapa
bych čekala něco jiného

víte milá Crepuscyen
často se mě lidé ptají
proč jsem za ta dlouhá léta
nezačal věřit v boha
já ale víc věřím lidem
chci být s nimi
snažit se jim porozumět
mít je rád
ne na ně koukat skrz mlhu iluzí

jde o to si uvědomit
že ne všechno se odehrává
někde ve vyšších sférách
není tak důležité
vztahovat se k nebesům
ale je to mezi námi
to čím jsme si navzájem tady

myslím že zhasnu řekla
pro vnitřní svit
aby se dvě nahé duše
mohly uvelebit