stanovánci...

na tom místě
jsme byli úplně jiní
jen dvě ozářené tváře
ohněm mezi námi
občas si drbli štípance
pročísli zpocené vlasy
špinavýma rukama
od hrabání v zemi
a polohlasem pronášeli
krátké zážitky z minulosti

našel jsem pazourek
kecáš
udělám si oštěp
dneska se v potoce hýbalo něco velkýho
a co jako?
něco obrovskýho poněvadž je úplněk
blbost
tak si to najdi
trhni si
jo a co žes před chvílí tak ječela?
ta sova mi vyškubla snad půlku vlasů
nebuď cimprlína
náhodou málem jsem se z toho počůrala

a oba jsme se rozesmáli

pak jsme si k sobě lehli
vychutnávali noční království
co se před námi vztyčilo
jako trojrozměrný papírový svět
v rozkládacím dětském leporelu
a zase se složilo zpátky
když jsme usínali
a navzájem se dloubali
v neklidném spánku

skoro bylo slyšet
jak se před východem slunce
sklápí a zavírá
a my si dávali pozor
abychom nebyli venku
když ten svět mizel
abychom nezakopli
o otáčející se stránku
a nepohltil nás jícen
té prastaré země
kam se propadnete
nánosy staletí a generací
ve zprohýbaných vrásách
schovávajících pravěké zimy
a starodávná léta
kde nemáte ráno co pohledávat
protože šance
že vás minulost vyplivne zpátky
do správné noci
na to správné místo
je dokonale mizivá
a představa
že použijete provaz
spustíte se do hlubin věků
vytáhnete svého druha
soukolími dob a epoch
se možnostem zcela vymyká