Yīnyuè

Byl jí posedlý
a nemocný pro ni zároveň
Byla mu vším co považoval za cenné
neboť jí nepřestával slyšet
V dechu země
V šustivém ševelu trav
Ve vrcholcích stromů prohýbaných větrem
V podivném bzukotu žárovky vysící ze stropu
V klapotu strojku na měření času
Ve vrznutí rzivého klíče zámkem
Byla jeho součástí
řečištěm jeho krve
vehnané tolikrát do tváře
usvědčené z nevěrných myšlenek
Neuměl se jí zbavit
Neuměl jí ani zradit
Jí nikdy nelhal
Ona byla jeho největší jedinou láskou
které by nezpronevěřil slova
Slyšená
Znělá z úst
co neznala zpívat
Byl jí samotnou
tympán srdečních chlopní
Rezonovala každou buňkou jeho těla
Zněla
Vábila
Vzrušovala jej
Nemohl se jí nasytit
Nemohl jí odolat
Nemohl být bez ní
Nemohl jí vlastnit
Tón za tónem
protkávala jeho svět
Oktávu po oktávě
prolínala jeho životem
Pomalu plynouce
k vrcholným akordům
smrti...