Fascinován

Příjemné šimrání

Slunce svým dovedným paprskem
vymetlo pavučinu snění zpod víček

květnové nedělní ráno

drkotá téměř neslyšně srdce v těle zvonu
rezonující od vzdálené vížky kaple

V kuchyni
když rozpažím
už už se dotýkám špičkami prstů protilehlých stěn

lapí můj pohled žebroví žaluzií
a pak dvé hrdliček při láskyplných hrách
osedlává jednu druhou
umně poskakují
balancují na oprýskaném zábradlí
zdánlivé lodžie
jako akrobat na visuté hrazdě

Je květen měsíc zamilovaných

Kdyby mi bylo o pětadvacet míň
kýčovitě bych poznamenal
že je mi krásně

Ale léty nás cosi nutí dění života vnímat
jako víc a víc rozsochaté
lehkost bytí dětství i rané mladosti
zmizí s šedí mlh

Už nejsem dávno dobrodruh

Skleněným džbánem
(tak jako termálními prameny)
stoupají ze dna
stovky bublinek

Odlévám jeden díl
do kroužku z keramiky
na jehož dně vyčkává latté

Mohu li to tak říci
po velmi drahné době jsem fascinován

Krajkoví ze smetany ulpívá na mých rtech

Cosi ve mně promlouvá

vnímej dech svůj dech
po okamžení
podléhám
jako nejedna žena muži
já nyní usebrání
(nikoli paní)

tak jako ženy
výzvám zdánlivě se brání

jako ony
pak také já
ochotně se vzdávám

hluboký
výdech a nádech

Je nablízku stav
už abych na nic nemyslil…