čas mechu...

zrovna jsem si rovnal záda
když jsem si povšiml
podivuhodného stvoření

procházela se zahradou
a nedbale točila
zeleným slunečníkem se střapci

byla to menší štíhlá dívka
oblečená do vycházkového overalu
s vlasy barvy kohoutího hřebínku

trochu víc mrkala
velkýma smaragdovýma očima
takže díky tomu vypadala mladě
i když trochu vyšinutě

kde jste se tu vzala?

přišla jsem pěšky

můžu se zeptat odkud?
a skoro jsem čekal že odpoví
ze stránek pohádkové knížky

odtamtud
ukázala směrem na sever
a vzápětí pokračovala otázkou
co si myslíte o mých šatech?

Ehm
víc jsem nestihl

souhlasím řekla rozverně
opravdu nejsou mé nejlepší
jste příliš laskav
už teď vás považuji za přítele
máte uklidňující bradu
hned člověka napadne
aby vám věřil

slyšela jsem
že máte rád mech
to přece není orchidej
nebo libanonský cedr
není velký krásný ani okázalý
není léčivý ani lukrativní
čím vás tedy přitahuje?

zavedl jsem ji k balvanu
velkému jako spící drak
porostlému mechem

o mechu se uvažuje
na základě toho co mu chybí
a ne toho čím je
nenese ovoce
nemá kořeny
a své rozmnožování si střeží jako tajemství
takže pro většinu lidí
jsou mechy ohromně nudné
já ale často nacházím potěšení ve věcech
co se jiným zdají nudné

co vás na mechu tolik fascinuje?

důstojnost ticho
inteligence a skromnost
zdá se mi že příliš mnoho lidí
se od malých zázraků odvrací
přitom detaily mají mnohem větší potenciál
než obecnosti
málokdo si na ně ale v klidu počká

navíc je mech neuvěřitelně silný
dokáže proměnit skálu na štěrk
a štěrk v zeminu
dokáže vytvořit živé houby
co přirostou ke kameni
a pijí jeho vodu
jistě jste viděla mramor že
a to jeho žilkování je mechová stopa

roste tam kde neroste nic jiného
je první známkou oživení
na místech spálených na troud
má odvahu a moc
povzbudit les k životu
je to hnací motor vzkříšení


poklekli jsme
a přiblížili obličeje k mechu

vidíte ten úžasný prales?
tu se vinou hojná údolí
teplá ústí
mikroskopické katedrály
i vápencové jeskyně
o velikosti palce
cítíte tu vlhkou bohatou a starobylou vůni?
zkuste položit dlaň
pod jejím dotykem se mech zmáčkl
a pak zase bezstarostně vyskočil zpět
v té odpovědi na její přítomnost
bylo něco tajemného
byl teplý a houbovitý
a zdálo se že má své vlastní počasí

neuvěřitelné vydechla

milá Cryptogamae
je to celý svět
víc než svět
prostírají se tu prastaré neprozkoumané galaxie
je to jako můj a váš svět
jsou propletené
leží na sobě
pletou se jeden přes druhý
jeden je hlasitý velký rychlý
druhý tichý nepatrný a pomalý
a přitom jsou oba nezměrné