z brnícího palce...

z brnícího palce...

naráz vytryskla taková vůle k životu
že na ní byla veškerá logika krátká
hořela touhou s neuhasitelnou žízní
a přitom s velkými obavami ze zklamání
kdy srdce se svírá
a kosti sténají

když dostanete naději
pohání vás k určitému cíli
je to však stejné
jako hodit si mincí
co padne nevíme
dokud mince nedopadne

ležela poodkrytá
vlasy jí stínily napůl tvář
jako žírná letní tráva
zmáčená rosou
zavřené oči
a poklidně dýchala
jako by se nořila
do zvuků nevyřčených slov
vítr ji pozoroval
skrz imaginární prsty
a pak proklouzl mezi ňadry
přes hluboké výdechy
na klín ženství
téměř neznatelně prší
a její dlaň svírá palec
jako jeho neviditelné mužství

o vědomí se přetahují
dva rozdílné světy
tak to bývá když se sváří
valící slaná voda
s přitékající sladkou

v hlavě se jí usadila sova
co dává moudrost noci
kde ale tu moudrost hledat?
sova je všude a nikde
na co se má zeptat?

není třeba se ptát
stačí jen vejít do lesa

zvuky utichly
východ a vchod si prohodily místa
najednou ji uhodila do nosu vůně
podvečer na začátku zimy
jako by někdo naráz strhnul pokrývku
co pod ní dosud ležela
duše se doširoka a do hluboka rozpíná
tělesné složení se beze slova proměňuje
tep srdce už není obyčejným tepem

pozoruhodný okamžik
brána času se prolomí dovnitř
staré světlo se smísí s novým
starý vzduch se prolne do nového

to je přesně to světlo
přesně ten vzduch
najednou je jí všechno jasné
téměř všechno
jak jen tu vůni nemohla znát
vždyť je to tak jednoduché
ten svět se nabízí jako na dlani

já jsem se znovuzrodila?

víceméně nejrůznějším způsobem

co to znamená?

problém se znovuzrozením je ten
že se člověk nemůže znovuzrodit
jen sám pro sebe
ale může to udělat pro někoho jiného
a právě to znamená
že se to děje
víceméně nejrůznějším způsobem

otevřela oči
a zadívala se pohledem
kterým prokoukla všechno
nač jsem právě myslel
sáhla si do vlasů
s ujištěním že vůně tam je
a zmizela

prostě uměla odejít
aniž by se otočila zády
jen bílé záclony
se neslyšně velebně
zavlnily vzduchem

já ale pořád ještě vnímal
její přítomnost
zanechala totiž stopu své energie
a za to si vzala kousek té mojí
zřetelně jsem totiž cítil tu lásku
co se mi objevila v hrudi
Autor enigman, 03.12.2018
Přečteno 386x
Tipy 20
Poslední tipující: zelená víla, Amonasr, Jort, Marcella, Malá mořská víla, Nikita44, jitoush, šerý, Frr, zdenka, ...
ikonkaKomentáře (7)
ikonkaKomentujících (7)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

naděje...
někdy mám pocit, že ji proudí strašně málo a někdy, že se její význam zaměňuje...
naděje...
neslibuje nic, nelže, ale umí proudit a dát třeba jen na pár vteřin
naděje...
neloučí se, zůstává... protože láska je nekonečná...
naděje...
měnící se ve vděčnost...

05.12.2018 21:13:19 | zelená víla

líbí

Perlový náhrdelník...ST
S dovolením si uložím :)

03.12.2018 22:30:43 | Malá mořská víla

líbí

...stačí jen vejít do lesa.....hmmmmm......Ji./úsměv/

03.12.2018 20:50:15 | jitoush

líbí

Už ty prvé dva řádky zajímavé! Štěrkuješ si ke čtenářovi dlouhou cestičku. Je dobrá už jen tím, že NĚKAM VEDE. A prima poetika kolem.

03.12.2018 20:23:17 | šerý

líbí

Tvé obdivuhodné básně se vždy ze široka majestátně hrnou jak veletok matičky Gangy...:-D..

03.12.2018 17:23:58 | Frr

líbí

není třeba se ptát ... ale žít ... co život přichystá ... úsměv.z.

03.12.2018 17:03:18 | zdenka

líbí

...tu občasnou slast v palci znám... :)

03.12.2018 16:39:46 | Philogyny

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel