soli tér...

našel jsem balíček karet
a sedl si s ním na zem
v životě jsou totiž rozcestí
kdy se nedá dělat nic
než si hrát

je to dokonalý
poslední možný únik

za hranicemi té hry
není už nic
než šílenství
jen ona naprosto uklidňuje
jen ona vytváří prázdnotu
do níž může vplynout
spásné rozhodnutí

je to stejné
jako se probudit
z euforické anestézie
a zjistit
že operace se nekonala
zato v růstu a zániku
karetních řad
ve vděčných přesunech
spořádaných odhaleních
nečekaných vykoupeních
nalézají myšlenkové dráhy
přiměřené zaměstnání
k jejich tajnému složení