když přiložíš ucho ke vzduchu...

pčiložil jsem ucho ke vzduchu
poryv vrtošivého větru
zavanul úzkou dolinou
a načechral srst jelínků
co se skláněli u potoka

vzápětí jsem si však uvědomil
že to není vítr
ale něčí dech

haló

haló
řekl ten někdo
a vypadalo to
jako neznámý ženský hlas

kdo jste?

jsem smyslem vašeho života
a zároveň fatální slabinou

vynořila se z roští
já se koupal
v záři jejích očí
a nechal se tím pohledem prostupovat
jako když se potápěč adaptuje
na změnu vodního tlaku
neboť mi instinkt napovídal
že je důležité
abych to udělal

najednou jsem měl dojem
že všechno kolem
vypadá docela jinak
jako by to její světlo
pomalu měnilo vzhled okolí
a hranice mezi světem a mnou
už nejsou k rozeznání

je opravdu tak blízko
jak je daleko?

tu vzdálenost
však nelze změřit
žádnými čísly
tak jako vzdálenost
mezi lidskými srdci

na prsou je mi těžko
není to ale nepříjemná tíže
vydržel bych sebevětší množství

je toho příliš mnoho
co bych mohl říci
současně ale třeba
není nutné říkat vůbec nic
dá se to totiž vyjádřit
jen láskou




https://www.youtube.com/watch?v=5A6rD2N1-iw