paraselenae…
paraselenae…
Anotace: ...
který mlha zjemňuje
světlo už jen stěží proráží šedí
od grilu se šíří vůně
upečených lilků a slaniny
někde jsou děti v trenkách
co pouští draky
jsou dospělí co se vzbudí
obléknou si právě vyžehlené šaty
jsou mosty pod kterými se spí
a takové na nichž se lidé zastavují
aby se políbili
jsou koncertní sály
a hráč na kytaru na ulici
osamělá žena co zpívá árie
v aule nádraží
a pošťák co si píská
je dívka
s dlouhým krkem
co se dozví že se bude vdávat
uteče do hor a skočí do propasti
dřív než ji tam někdo strčí
je muž co sedí ve vlaku
dlouho předtím než se rozjede
zírá na prázdnou stránku
a žena naproti němu
mu podává tužku
jsou bílí holubi
co uzobávají housku
a starý muž co míjí ženu
kterou miloval v mládí
dívá se na ptáky
rozhodně se otáčí
a zkouší běžet za tou ženou
ačkoli srdce mu to už nedovolí
jsou děti na tkaném koberci
a děti které doma nikdo nečeká
jsou místa na kterých chtějí žít všichni
a taková ze kterých se nikdo nevrátí
jsou věci o které se dá podělit
i ty o kterých se nemluví
takové co lze napsat
i takové které se jen tuší
jsou kresby co se dají pamatovat
a jsou chvíle
po kterých zůstanou různé dojmy
je země plná lidí
co jdou vedle sebe
a jejich šlépěje mizí v kalužích
je vesmír
a jsou stopy člověka
co se nerozmočí
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
a je část těch, co jdou spolu...
je to strašně zvláštní, celý život jsem hledala ty, kteří budou to opravdu, chtěla jsem tu rodinu, co pro sebe bude ... mám už jen mámu... partnerova rodina je opak, on ne... studenost vládne, nechápala jsem to dlouho... a tak jsem to hledala u přátel... jak já po tom toužila, po tom doopravdy... našla jsem , úplně jinde a jinak... našla jsem sebe... a tak je to správně... toužila jsem po tom navždy, ale pak si uvědomila, proč? chtěla jsem to něco na celý zivot o co se opřít a našla jsem, sebe... já chtěla jistoty, nakonec já je dávám.. toužila jsem po náruči, nakonec ji nastavuji já... ten svět vše zúročí a zařídí, jak má být...
https://www.youtube.com/watch?v=Z-KKPkwZB4M
děkuju...
06.10.2019 04:19:19 | zelená víla
Asi to bude divné - ale napadlo mne: jak by se definovalo, kolik prvků je hromádka? Proč? proč mi tahle báseň připomíná hromádku? Nezmateční, učesanou, zákonitou, z rozličných prvků... ale: kolik prvků - byť i rozdílných - je hromádka? Definici vymyslel můj již zemřelý přítel Zdeněk Bárta. Nebyl filosof - byl inženýr chemie... a vymyslel to ve vlaku v České Lípě když jsme se pomalu rozjížděli kolem velké hromady balíků, kufrů, tlumoků a podobně. Padla ta otázka... NAPADNE DEFINICE VÁS? Ta jeho měla 14 slov...
25.03.2019 09:45:09 | aravara
Nádherně čistá... povznášející uchopení Jiří...líbí moc...ty poslední stopy jsou z měsíce, že;?
24.03.2019 20:56:58 | Malá mořská víla
..jsou lidé,kteří se "potkají"...a poté "tkají"životní příběh,
osnova je připravena a člunek bude proplouvat.....sem a tam,tam a sem
......nezaměnitelné tkanivo bytí......Ji./úsměv/
24.03.2019 18:33:59 | jitoush