tropickým...

slýchal jsem
že na jejich povrchu
se vyskytuje voda
nepřetržitě
a uvnitř se prý skrývají
klíčové informace
co však záhadně tají
jako žár
co se sytí
myšlenkami v knihovně

prodíral jsem se džunglí
jako by mě přitahovala
jakási magie
když se rozhrnul závoj
a já oněměl úžasem

kousek ode mne
seděla dívka s hořícími vlasy
v očích malachit
tiše si notovala
s lyrochvostem nádherným
a mezi trylky
si svlažovala hrdélko
šťávou z modrého ovoce

když mě zbystřila
zeptala se přirozeně

ochutnal jste příteli někdy led?
co má sílu
jakou vyzařuje
nebe blankytné?
a přitiskla se ke mně

nebylo to nebe
jaké vás napadne
tohle bylo jiné

bylo mnohem větší
než si obyčejný smrtelník
dokáže představit
nebylo totiž označené
tak jak si pod tím názvem
představujete

asi jako bezplatná jídelna
ve které nemusíte jíst
přesto pocit hladu neexistuje
stejně jako minulost
nebo budoucí děje
žijete v ní jen přítomností
a má jiné zákony
než si uvědomujete

je totiž tak rozlehlá
že se do ní všechno vejde
a ještě zbývá
obrovské prázdno
co není vyplněno
vůbec ničím
pouze tekutým světlem
které hřeje sytí hladí
laská i osvobozuje

není v ní nic
z hlouposti světa
z jeho neukojenosti
ani touhy po moci
ovládat druhé
nic vás nezotročuje
nejsou tu instituce
ani náznak útisku
nenajdete v něm opovržení
protože je vlídně chápavé
a vnitřně ušlechtilé

nebyl v ní žádný pán nesvobody
nikdo
kdo by vydával příkazy
zákazy ani rozhodnutí
platí tu principy
samoregulace
které ctí každý obyvatel
sám v sobě

najedou jsem nepotřeboval ústa
a přece mluvil
neměl jsem nohy ani ruce
a přece se pohyboval
neměl jsem vlastně
materiální tělo
ani žádné smysly
a přesto
kamkoli jsem se hnul
na cokoli pomyslel
cokoli udělal
vše bylo přijímáno s pokorou
a bezbřehou velkorysostí

to vše se vpíjelo
do útrob tajemného srdce
a já ponořen v emocích
na lopatkách celý blažený
usmíval se
a vychutnával ty doteky
kterých se nikdy nenasytím