když se pozvednou keřům sukýnky…

pozoroval jsem mravence
jak vyplňují škvíry mezi cihlami
něčím co vypadalo jako mletá káva
mezi tím se šlahouny břečťanu
přisávaly ke zdi loubí
drobnými úponky
jako by psaly tajný vzkaz
když jsem vzhlédl
a spatřil ji

stála pod lyriovníkem tulipánokvětým
vděčná za jeho stín
jen tak v prostěradle
co připomínalo sárí
jehož záhyby svůdně vyplňovala
svými tvary
chvíli poslouchala ptačí zpěv
linoucí se z jeho větví
tlumený podvečerem
a pak se uvelebila v koši
s čerstvě vypraným prádlem

v ten moment jsem o ní nic nevěděl
jako by existovala na pomezí
historie a mýtu
jen mě tak napadlo že ji vzrušuje
objevovat drobné harmonie
víc než jiné

její krása pronikala pod povrch věcí
byla tak čistě dobrá
až skoro asketicky
takže v záblesku této skutečnosti
mi sklíčeně došlo
že tahle žena zde nemůže být má

podívala se na mě topazovýma očima
příteli co si myslíte o účinnosti objetí?

vzácná paní
je to stejné jako když někam jedete
můžete z toho mít víc když se na to připravíte?
nebo dáte přednost metodě ponoru
tak že se necháte zážitky oblít
bez předem utvořených úsudků?
pak se z vás totiž stane
užaslý objevitel a vychutnávač
zcela irelevantních detailů
třeba překvapivě specifický milostný akt
zachycený na vlysu do prastaré kachle
nebo pugét uvadajících květin
u chrámu bohyně plodnosti

takové maličkosti
jsou jako zrnka slunečního svitu
která zablikají v horských údolích
za úplňku i při úplném zatmění

jaká je tedy pozemská i transcendentální pravda?
vše záleží na objetí pozorností
zbožňování těla tělem
okouzlení mysli myslí
okusit bláznovství rozkoše
spontánního spojování
napodobování štěpení
dech beroucí vzájemné působení
v půvabu nahodilých okolností

najednou se pozvedla
obkroužila kolem mne
mrštně jako cvičitelka slonů
a mě ani nestačilo přijít na mysl
že už nemá to prostěradlo