v nulových souřadnicích...

stál jsem na neurčitém místě
v jednom z těch stavů
do kterých občas upadám
a zíral tam
kde na první pohled
nebylo vůbec nic

co to znamená?
ozvala se dívka
která se zničehonic objevila
v ryzí podobě
je přece nic nesmyslné
a nedá se představit
působí totiž tak matoucím dojmem
že se nemáte čeho chytit

dobrá jestli se chcete něčeho chytit
říkejme tomu prázdno
když na něj ale upřete mysl
najednou se vynořují vlny a částice
a začnou se strojit do obrazu
protože nápor vědomí je k tomu přinutí

zvláštní
před chvílí jste mi také připadal nepřítomný
pak lehce oprýskaný
asi jako pomník
nedotčené mužnosti
s nevypleněným tělem
ale teď mám dojem příteli
že život ve vás spočívá
jako proud vody
ve středu fontány
jak je to možné?

inu aby z ničeho vniklo něco
stačí být tím
kdo si to přeje

chcete říct
že na cokoli pomyslím
to můžu zažít
čímkoli chci být
tím se můžu stát?

řeknu to jinak
jestliže věříte
že existuje nějaká entita
co vše stvořila
stejně tak můžete vy
vytvářet vše včetně své entity
podle svých představ
máte totiž nezměrnou moc
vytvářet reality
a vtisknout jim
svou osobitost

podstatou hmoty je energie
takže vnímání světa
jako hmotného souboru je iluze
je to kouzelná hra
vlnění smyslů
nepostřehnutelných vibrací
skutečný svět
je magická podívaná
a přesná kopie vhledu a představ
co se odehrává ve vědomí

jak se tedy z ničeho stane něco?
jak je možné že se z nebytí stane bytí?

bezobsažný klid je paradoxně podstatou pohybu
taky se mu říká těhotná prázdnota
nebo matka vesmíru

odkud se ale vzala?
jak se to všechno propojilo?
proč se racionalita sváří s vášní?

představte si prázdno jako databázi
co skrývá všechny myslitelné obrazy
a informace
počítač se vám také zdá prázdný
na první pohled v něm nic nevidíte
dokud jej proud energie nenastartuje
a to co chcete se objeví na obrazovce

staří mudrci praví
život je nebytí co vstupuje do projevu
jinak řečeno je to energie
co vás nechá na okamžik prozřít
užít si prostoru pohybu bytí
a duchovního otevření
v hranicích osobní tělesnosti
a individuálního vědomí
aby vás poté zase uvítala zpět
do své náruče
obohacené o prožitky obrazů
které jste si jako závoj ovinula kolem sebe

i Einstein tohle cítil
pokoušel se to vědecky podložit tím
že rychlost pohybujícího se bodu zpomaluje čas
a pokud se jeho rychlost srovná s rychlostí světla
čas se zastaví

jakmile se oprostíte od následnosti
ocitnete se na ohromujícím výletu
kde nic nenásleduje po sobě
stavy i události můžou být
protichůdné i souběžné
plné rozmanitosti a poznávání
k plodnému využití
s nezkrotnou vervou
vegetačního bujení
jako vidlice blesku
co zažehne plamen
tryskající proudem horkosti
a prodírá se zákrutami
do temných hlubin nicoty
nic není problém
samotné slovo problém postrádá význam

s tím žádný problém nemám vy můj obrázku
rozesmála se
já si vás totiž hned obtočila kolem prstu