ve světle toho co nesvítí...

vypadl jsem z burlesky
na místo které se dalo snadno minout
čas se sunul jako tektonické desky
a pak v temnotě cosi zablikalo

vypadalo to jako houba bludička
ale ukázalo se že je to světluška
byli jsme tam
jen brouk a já
co si navzájem vstoupili do svých světů
každý středem své sféry
a přece jsme byli celou dobu spojeni
nejen propletením vědomí
ani tím že jsme žili ve stejném okamžiku
ale něčím stejně záhadným
jako sugestivním

a to je co? ozvalo se o kousek vedle
kde se vyjasnila ležící dívka přikrytá trávou
co když se teď zvednu a odejdu?

nejspíš se rozplynu v mlze pravděpodobnosti
obklopující váš svět

chvíli ještě držte pohromadě pane
ráda bych se zeptala na pár věcí
existuje vesmír bez nás nebo jen s námi?
je jako hodinky co se samy nějak natáhly?
a co bylo v pátek před velkým třeskem?

vyhýbat se odpovědím na hluboké otázky
bývá tradičně doménou náboženství
takže když vám v téhle hře
zůstane poslední pole
napadne vás to nejjednodušší
že to udělal bůh
to já sice nejsem
ani adventista sedmého dne
ale existuje jedna věc
kterou vnímáme
a to jsou naše vjemy

možná nedohlédnu
za bublinu obklopující universum
v němž se nacházím
ale můžu být schopen
poznat co je za ní
protože když se rozhlédnete
všude kolem
vidíte svou vlastní mysl

něco vám ujasním příteli
vy v mojí mysli rozhodně nejste
jsem ráda obklopená něčím jiným
a přesto se od toho cítím odloučená
co mi poradíte?

asi čekáte že vám řeknu něco nadějného
ale naděje je divné slovo
ve kterém se promítá strach
s určitým nadržováním
jedné možnosti proti druhé
jestli budete týrána nebo hýčkána
jen díky nějaké náhodě
přijímat dobré i zlé a mlčet
avšak opravdu nahodilé události
nejsou vzrušující ani kreativní
tedy většinou
život totiž provází rozkvět
rozvoj a prožitek
co do logiky nezabalíte
když se třeba teď zaposloucháte
uslyšíte lelka

zrovna teď slyším vás
a spíš drnčíte jako děravá mísa z Tibetu
i když vlastně jako ten pták vypadáte

třeba mě zaletujete
to nechme na později
teď vaše srdce na to zareaguje tak
že při vědomí posvátnosti
tohoto okamžiku
bije trochu rychleji

moje srdce kvůli vám určitě nebije

milá Anthesie
myslíte že to vyčarovaly praštěné kuličky
co naráží jedna do druhé jen tak náhodně?

chcete tím říct
že jsem si stvořila svět
ve kterém právě zpívá lelek jeskynní?
co když má datum spotřeby
a dobu exspirace jako sušenky HA?

vesmír je stejný jako vědomí
nezná začátky ani konce
na životě je totiž něco
neuvěřitelně zajímavějšího
než následnost tvarů a forem
které jsou vidět zamrzlé ve hmotě
hry zkušeností
i zdánlivě smutné a zbytečné
nejsou nahodilé ani děsivé
spíš je to krásné dobrodružství
půvabná mezihra
v melodii tak rozsáhlé
že uši nedokážou zhodnotit
tonální škálu celé symfonie

to nezní tak bláznivě jak vypadáte vy řekla
a tvář se jí rozjasnila poťouchlým úsměvem
možná vás tak rychle zhasnout nenechám
a přeci jen pustím do předsíně
když mi nějaký kousek z té skladby objasníte