aquarian...

měsíc byl skvrnitý
jako leopard
ještě schoulený
ale už se žlutým sluncem

šli jsme podél řeky
a těšili se
až najdeme to místo
se zvláštním akváriem


to akvárium ozářené úsvitem
a v něm oranžové a černé rybky
zavěšené v atmosféře
jako tišší ptáci ve vzdušných báních

jakási nesmyslná radost
nás vzala kolem pasu
tys něco zpívala
a přitahovala mě
do světa vody a ryb
co krouží jako ptáci
v podivně vláčném tanci

dívali jsme se
na ty akvarelní motýly
nakláněli se nad nimi
skoro k nim až tiskli nosy
a já stále nechápal
kdo vlastně ryba je
a tou nechápavostí
jsem se rybám přibližoval
protože ony si také zdánlivě nerozumějí

zjišťovali jsme
jak se ryby chovají
jak vypadají
jak se milují
a mě se vybavila jedna noc
kdy jsem ti vyprávěl
o tajemstvích kvantové mechaniky
jenže pro lidi jako ty
začínají záhady vysvětlováním
široce otvíralas své nádherné oči
a když jsem se do nich díval
všechna metafyzika mi zamrzala na rtech

ty ses usmála přitiskla se ke mně
s očima přivřenýma
a rukama zkroucenýma dovnitř
jako bájná a divoká šelma
valící se po úbočí hory
co drásá nehty čas
a z úst jí vychází hluboké vrčení
které ne a ne přestat

bylo v tobě něco naprosto odlišného
od tvého bdělého já
cosi zářného leželo naznak
a ponoukalo k osazení
rozhánějící noční hvězdy
a vracející prostor otázkám
jako prastarý zahradník
pro kterého oživit znamená
vrátit půdu vodě
a vodu nebesům
v té noci prosáklé
mužstvím a ženstvím

čas se rozplýval na jazyku
jako jemná čokoláda
nebo dužina z pomeranče
a my se zpíjeli přirovnáními
třeba že si dvě ryby hrají
jako nefritoví psíci
a jiné zas vypadají jako stín
co vrhají fialoví mraci

jak asi život přebývá v tvarech
zbavených třetího rozměru
v tvarech které zmizí
postaví-li se na hranu
nebo po nich zůstane
jen nehybná lesklá linie
kterou pohltí vodní masa

myslíte že i ryba zesmutní
když zůstane sama?