ničeho příliš...

stal jsem se tím
o čem jsem snil
neukončeným
košík má malý otvor
koberec není dodělán
v písni něco vynechám
když jdu země ubíhá
pod mýma nohama
když si lehnu
padne mi jak ulitá

když kámen dlí
dlouho na slunci
a v noci v suchu
jak na něj uhodím zazvoní
když kámen dlí
dlouho pod vodou
praskne v ohni

vždy se najde hodně míst
kde jsem hledal odpovědi
a ta místa se přiblížila
aby mohla odpovídat
a já jsem použil svůj hlas
bych mohl šeptat s nimi
že všechna tajemství jsou blízko
jako mé prsty

když se mé srdce zajíká
steskem či nadějí
skláním se nad ním
jako nad malým ohníčkem

mezi stromy jemně mžilo
a já jasně věděl
že ten déšť je důležitější
než jakékoli slovo
byl to totiž mírný ženský déšť
a já si v záři plamene vybavil její tvář

někdo si myslí
že moudrost načerpá z tekoucí vody
ale když najdete
otevřete a vyčistíte zanesený pramen
můžete ochutnat nápoj skrytý na dně