emendatio...

prolétal jsem městem
v těle laniuse collurio
a občas zahlédl lidi
co vypadali jako barevní motýli

zatímco já pracuji a mám obavy
oni poskakují jako kobylky
užívají si léta a neví nic o zimě
nevšímají si jak kolem krouží
nenasytné bytosti
stíny minulosti
duchové stvoření vlastní hamižností

došlo mi že je to až běsné
že je třeba nějakého rituálu a očištění
návrat posvátného je nezbytný
protože bez něj se zvlčí

obloha ví co jsme udělali
země ví jestli jsme vinni
to neskryjete
ale můžete to napravit

jenže co když je posvátno omezující?
protože potkávám věci které mi škodí
a o kterých jsem si to dřív nemyslel?

stejná medicína strach zahání i vytváří
ale myslím že to za to stojí
pak totiž můžu vnímat svět
živý propojený veselý i nebezpečný
a také krásný velmi krásný
i když někdy až k neunesení

je to vlastně jednoduché
stačí o posvátném méně mluvit
ale spíš je dělat
vyjít prostě někam ven
zout si boty
a třeba se i svléci
a spojit se světy i živly

tak jsem zašel do hor
k jednomu místu
ne však přímo na něj
jen opodál
a dostavil se
pocit úcty a euforie zároveň

až mě zabolelo srdce
jako když vás někdo rozloží
a pak zase složí
jenomže jinak než si představujete
úsvit v hlavě
nebo zvuk hlasu
pohyb těla
tělo jako nohy
nohy jako oči
něco co vidíte
ale teprve k tomu hledáte cestu

vycítil jsem to
fluktuující posvátno
sloučení charis půvabu a ladnosti
s virtusem mužností
a to vše zasazené v barbariku dimenzí

víte co to je ptačí slavnost?
kdysi to byla vlastně spíš koleda
to jednou za čas neživí dostanou hlad
ale sami si nemohou jídlo obstarat
a tak vyšlou děti převlečené za ptáky
aby prosily o pamlsky
lidé jim rádi něco dají
vždyť jsou to děti
a i na mrtvé se má pamatovat
děti pak dobroty jedí
ale nevadí to
protože ti staří
s nimi laskavě splývají
a předávají jim svou moudrost
zkušenosti a lásku

dílo je nehotové
vy jej dotváříte
nic se úplně neopakuje
opravování chyb není reforma
revoluce ani radikální proměna
je to proces nápravy
tak jako autor není autoritou
tou je přirozený svět v pozadí

představte si když se košatí strom
nejde jen o nové výhonky
ale o to že si uvědomujete kmen a kořeny
ti vás živí

až se někdy ocitnete v lese
můžete svět vidět
buď jako smrk nebo dub
anebo jako posvátný opar
šerou mlhu s jiskřivými ohníčky barev
kde jste jen jednou světelnou mlhovinou
v celém vesmíru bytostí
které se vám podobají a vy jim
světy co se prostupují
a platí to pro zvířata rostliny i kameny
i když kameny nejsou tak upovídané jako ptáci
no jen se zkuste nějakého zeptat kde se tam bere

jsou prostě věci o kterých se nemluví
a místa kam se nevstupuje

proč?

neptejte se