oscilování...

někdy se tělo zahltí
odmítne úplně všechno
a prázdnota se dostaví
v některém se přelévají temné oceány
v jiném sirý luny svit
nasvěcuje bledé touhy
v dalším slunce pokojně
bez pouštní zloby září
a protepluje svět

když jsem se rozhlédl
měl jsem pocit
že ta krajina je člověk
jeho krví jsou prameny
a to obrovské tělo s kameny
odráží jiné na obloze

pokud se ocitnete v místech
ze kterých se nedochovala žádná slova
budete číst z vrstev a terénu
ta zřídla mohou být někdy krvavá
a prameny dávnověku kalné
ale kontakt s dlouhým časem zpomaluje
pročišťuje mysl
a odplavuje běžnou část přítomnosti
která osvícena historií
stává se méně důležitou
což trochu osvobozuje

v životě někdy dojde k momentu
že už se vám nechce poznávat další nová místa
ale vracet se na ta stará
stejně jako milovník vína
v určité chvíli nepotřebuje další
ale právě ta oblíbená
která si vychutnává

je to tím
že některé chutě nebo místa
jsou nevyčerpatelná
stejně jako písně
které si zpíváte celý život
a přesto neubývají

říká se poznej sám sebe
ale to neznamená
že se budete soustředit jen na sebe
a vše okolo je pro vás mrtvé
v okolí duše můžete najít dávné příběhy
strachy i touhy
ale i něco co v zaujetí sami sebou nevidíme
třeba jak se mění barva podvečerní oblohy
jak je tvárná země
jaký je rozdíl mezi lijákem a mrholením
co ukazují kresby kamenů a lety ptáků

často se setkávám s lidmi
kterým schází nějaký smysl života
chtějí jet někam na dovolenou
ale vlastně nevědí proč
chtějí jít třeba do kina
ale neví kvůli čemu
a tak je to skoro ve všem
snad jen s výjimkou nejprostší tělesnosti

v dobách směřujících do noci
se to obvykle stává
myslím ale že opak je lepší
třeba výskat radostí
když slyším zpívat jitřní hvězdy
být nadšený pavím perem
složeným z mnoha sluncí
mezi kterými září duhová pole
prostě krásné je zároveň dobré
a není tu náhodou

mezi mřížemi atraktivního vězení
prosvítá svět
i ten jsme my
jen jiným způsobem
proto může nějaký mistr nakreslit krajinu
vstoupit do ní a ztratit se
neprolézá svou bytostí
až do morku kostí
aby přišel na to
že už to dál nevede
on ze sebe vychází
a potkává věci nebo taje
co mohou být zase oživené