Od kolébky

byla nahá
a naznačovala mi
abych si ji osahal
ale ne nějak nemravně
prostě rituál
a já poklekl
polaskal její dlaně
a pak se vzdálil
abych se k ní mohl vrátit
a sebe jí dát


ona však byla trpělivá
při tom vždy jiná
proměnlivá
jako počasí
byla mou součástí
dějem
celým mým životem
počátkem i koncem mým
byla a bude


i po tom kdy já odejdu
ona zůstane
se svým poselstvím
knihovna věků
kterou umí přečíst jen vyvolení
kteří necení svůj život víc než je moudré


to tajemství je věčné
jako láska a cit co mě k ní táhne
jako život sám
ta kolébka z níž povstal ...