curiosité...

je mi tak blízká
že ani nevím
co bych o ní měl říci
vede mě ke smyslu světa
je dar co buď máte nebo nemáte
postrkuje do nových oblastí
obnovuje
je mi výchovným řezem
vytváří prostor pro nové
divým proudem
je růstem lišejníkového kruhu
prodlužováním mláděte
vodního ptáka
tokem řeky
co nabírá médium
požehnaná svobodou a tvořením

je vodou v peřejích
ve slunečním světle
ornamentální krásou
v nočním čase
tvrdými muky
tajemnou architekturou
obyčejným procesem
v přešťastném měsíci
pomalým žárem

kdo je ta
o které mám říct že mě volá?

kde se v ní bere ta vůle
ovlivnit můj život?
jak je vůbec možné
že se vztahuje k mé mysli?

rozdíl mezi uchvácením a obvyklostí
je často jen ve vytrvalosti

jsem pořád trochu nesvůj
pořád nejistý
v jejím osamělém skluzu
v říších lásky
v té lavině
se statečným souhlasem
a nahotou
pro můj hlad

kdo je ta
o které mám říci že mě volá?

nevím
ale možná mi to poví
až ji jednou potkám