dá se nakreslit vítr?...

pohyboval se mezi stromy
jako by předem věděl
kudy se dá projít
nebo jako kdyby se stromy pohybovaly kolem něho

jak postupoval
na sobě tričko s kapustňákem
který proplouval jeho tělem
v batohu zpytovadlo hvězd
bdělometr
píšťalku
křišťál na zmatení démonů
a krabičku s kýchacím práškem
a energie se za ním rozlévala
jako bublající brázda za škunerem

sledovala ho se zájmem
pohybovala se jako on
jestli dokáže najít průchod
najde jej i ona

svět se zúžil
na rozmazanou stěnu
s míhajícím se světlem

zastavil se naráz
jako by v jednu chvíli běžel
a pak najednou stál
nic mezi tím
a otočil se k ní

možná vytušila že se zastaví
takže do něj nevrazila
a ticho rozčeřila otázkou
myslíte příteli že každý člověk má nějaký úděl?

víte milá Remit
to není dáno jen samotnou povahou
ale i činností která je pokračováním načatého díla

ale proč to tedy dělá?

to není správná otázka
nejde jen o to
kolik energie do toho vkládá
ale kolik tvořivé energie z toho lze získat
máte-li otevřenou mysl
není třeba se ptát jen po povaze
stačí naslouchat

je to jako hudba
někdy ostře bodavá
jindy šelestivě upokojující
mění se
stejně jako duše
co do sebe naráží třou se hrají si
nesou úsměv a radost
nejen proto že chce být bezbřehá
ráda se také zpevňuje
ale ne zase příliš
stejně jako když vás někdo s láskou obejme
nebo silou moc sevře

mám rád věci
co nejsou úplně vysvětlené
spíš jen naznačené
protože pak se mysl pouští vlastními cestami

představte si že ležíte na louce
a kolem projde pravěký ještěr
najednou se na tom malém prostoru
na chvíli protnou vaše časy
ještěr hledí překvapeně na vás
a vy nevěřícně zakroutíte hlavou
nad tím co se nemohlo stát

porozumíte něčemu
a zároveň prohlubujete mystérium
slyšíte tikot času šumění řeky
vidíte stopy dávných kultur vepsané do skal
i tečky hvězd nad sebou
a součástí toho všeho
je jistá štědrost a přátelství

když se nad tím zamyslíte
uvolněně a svobodně
vznikne ve vědomí škvírka
kterou přichází spřízněnost
se vším ostatním

klidně můžete žít dál
svůj běžný a sobecký život
ale něco ve vás ví
že za ním je širší prostor
co se otevírá za věcmi a jevy

potřásla hlavou
rozepnula šaty
vystoupila z nich
jako divoká šelma
co se vzpírá gravitaci
a s úsměvem povídá
jaký prostor za mnou vidíte teď?

zachytil jsem její obličej do dlaní
zlehka se otřel o její rty
navzájem jsme se prozkoumávali
až se její vitalita setkala s mou
jako obří tekuté valy
co prosakují navzájem
burácející těly
zvedající se z hlubin
jako bájné mořské kolosy
řítící se k hladině
a pak se duše prohnaly ústy ven
vyměnit si na chvíli místa