když duch zavál...

zrovna jsem se líbal
s nejneuvěřitelnější dívkou
akorát při tom nebyla tak úplně vzhůru

problém je v tom
že když se ocitnete ve vesmíru
vypadá odkudkoli úplně stejně
asi jako když se probudíte ve tmě
a přepadne vás myšlenka
kolik jste toho ještě nestihli udělat

netrápí mě chyby které jsem udělal
ale trápí mě ty
ke kterým jsem se ještě nedostal
na ty nevyužité příležitosti
nenaplněné přísliby
na ten nepravděpodobný řetězec náhod
který mě přivedl na tento svět
ve kterém můžu být
bohatý nebo chudý
chytrý nebo hloupý
pohledný nebo s obličejem
bankovního úředníka
být vzduchoplavcem
nebo ještě lépe
skladníkem

pociťovat to orgastické vzrušení
při rovnání plechovek do regálů
vzrušovat se horami
papírových kartonů ke slisování
nechat se vést k extázi
hromadou nevybalených těstovin
a z plnění boxů mraženými polotovary
cítit jak mi vysychá hrdlo chtíčem

co bych s tím neuvěřitelným štěstím provedl?

třeba něco ano
ozval se vysoký hvízdavý trylek
jako by prozpěvoval pestrý papoušek
do kbelíku s mýdlovou vodou

začal jsem nadšeně poskakovat
jako křeček uvězněný v zahradní hadici
že by přeci?

ty mé jankovité hříbátko
teď se váha přesunula na druhé kopýtko
řekla dívka se skleněnou podprsenkou
ve které plavaly dvě žhnoucí rybky

prsty prohrábla ohniště
svého plamenného účesu
a vzápětí dodala
jsem inženýrka hvězdných demolicí
chceš znát svou budoucnost?

podíval jsem se jí do očí
ale nic mi neprozradily
její tvář byla trpělivá
a svým způsobem plná očekávání
tvář jakou by měli mít svatí
ale nikdy ji tak úplně nemají
a díky tomu měla
jeden z nejpoklidnějších prázdných výrazů
které jsem kdy viděl

ano prosím
zašeptal jsem s nábožnou úctou
a stoupl si na špičky
jelikož jsem byl bosý
a ona měla podpatky
abych slyšel ozvěnu jejích úst

zhluboka se nadechla
pak mi do ucha zívla
obloha se roztrhla
jako Májin závoj
na chvíli zazářila
tváří laskavosti
a se smíchem se mi vrhla do náruče
poraď si