Na hlouček v podzámčí

Sluneční kotouč, který už nemůže být ve svém letním postavení výše.

Alespoň tak se to může nejednomu pozorovateli jevit.

Krátce po poledni, přicházejí tři dvojice třicátnic z prostoru parkovišť, projdou oázou klidu i zelení zaplaveným majestátním zámeckým parkem.

Lehkost jejich oděvů, dokládá i to, že je i jen nepatrný vzdušný proud nazvedává, čeří hedvábí šatů, vytváří na nich povrchu efekt krepu.

Estéta zamrzí kombinace přírodních materiálů oděvů společně s igelitovými taškami i hranatými, chladicími boxy, co si nesly v podpaždí.

Jakmile dorazily pod staré lípy, vyňaly deky, aby je umístily na pečlivě zastřiženém trávníku.

Deky dvojice žen uchopovaly v rozích, vykonávaly úkroky – tu dva metry doleva, ale za moment tři doprava.

Tam, kde byl za tropického odpoledne téměř dokonalý stín, za protáhlé grimasy v obličejích, nacházely psí exkrementy.

Pozoruhodná šestice ženských, avšak jen dvě z nich figurálně souměrně hezkých.

Konečně umístily čtyři své deky na přijatelná místa.

Copak asi mají v taškách?

Literaturu?

Vějíře?

Chladivé nápoje?

Kdepak

Lovily na povel v pytlích z plastu, následně ukazovaly sobě navzájem bakelitové misky

Poeta ve slaměném klobouku při pohledu jejich směrem si na karty papíru poznamenal:

Hle ve stínu staré lípy
čněly toporné obelisky
ženských tvarů

Sám v onom temperovaném, nehybném vzduchu zápolil s pocity nažraného lva, který leží bez hnutí, bez valného zájmu, pod dominantní eliptickou siluetou chlad navozujícího stínu, který jako zázrakem unikal slunci, jež toho dne nanášelo špachtlí v silných vrstvách roztavené zlato.

Šestice ve svých dlaních nechávala kolovat termo obaly s poledním menu.

Některé pobývaly v pozici tureckého sedu.

Ty korpulentnější z nich, s rozkacenými stehny, vkládaly sobě do úst slibně vyhlížející krmi.

V labyrintu spletitých stezek zámeckého parku se každou půlhodinu prohnal elekromobil s opáleným rentiérem, kterému společnost dělala vícečetná sada golfových holí

Totiž tu kterou si pro dnešní spalující den ke hře zvolil