Anotace: možná ví že...
možná právě o tom život je... cítit, prožívat, vyzařovat beze slov... o blízkosti, kterou vlastně nikdy neuchopíš... ale víte o ní, oba dva... ta se nezapomíná, ta rozechvěje... carpe diem..
nedávno jsem do jednoho zařízení přivedla poníka, senioři s alzeheimerem neví co bylo ani to, co bude, ale vnímají, co je teď, děti neznají pojem o čase, ale také vnímají co je teď... dojímaly mi ty dva póly a cítila jsem uvěřitelný štěstí v tom okamžiku... teď a tady, štěstí, doteky, soustředění... ale i opak, pozorování, strach... emoce...je to jako když posloucháš francouzštinu, které nerozumíš, ale přitom tak nějak cítíš ta slova... :)
21.08.2021 23:58:45 | zelená víla
..A vida....Vy dá ...mi..MY../úsměv/....ano...to je to ono...BLÍZKOST....
....a už jsem pochopila,že....ta slova.....Ji./úsměv/...
02.08.2021 22:48:34 | jitoush
Trochu jiná poezie v próze, než na jakou jsem u tebe zvyklá. Méně mystiky, přírody, zato více "situační". Velmi se mi líbí, popis reálného a tak častého, když chceme blízkost, co nesvazuje.
02.08.2021 19:58:13 | Vivien
...ono to funguje i jen tak,
zavřít oči...
Takovými řádky se ráda toulám.:)
02.08.2021 17:29:14 | Dreamy