bezvládí...

nezčeřené hladiny třpytících se struh
spatřené mezi vyvýšenými pastvinami
ptáci sdílejí tajuplný pokoj přírody
nikdo se nechystá k odletu

kolikrát ještě budu sát
tu vlhkou vůni podzimní
proč právě nyní
toužím tak silně po dalším žití

co je tak zvláštní
v těch prvních závanech zimy
které odpoutávají od minulosti
jako bych neměl kamarády ani dětství

skutečnost ztratila podstatu
a pod hladinou se rozprostírá klid
jenž někdy vše opanuje
když noční mráz utká první sítě
když po probuzení
naleznu první panenský sníh

pouze tehdy
v ten letmý okamžik
se objeví prchavý vhled
pro nějž schází slova