pootočení...

při četbě Čarovné hory
ladně zavřela oči
a snila

krása toho výjevu byla hmatatelná
vlasy čisté a upravené
noční košilka čerstvě vyžehlená
a na obličej podivuhodně proudilo světlo
jehož klid byl tak konejšivý a milosrdný
ba přímo záviděníhodný
a vše navíc korunovala ta emulze
skrytých vášní

pro zbloudilé ve vánici
co se trmácí
na hranici vědomí
ke vzpamatování
a vzácnému projasnění myšlenek

ucítil jsem její hřejivý dotek na rameni
ačkoli to nebylo možné
a jakousi zvláštní silou
mě obemykala její vůně

předtím jsem jí nevěnoval tolik pozornosti
ale najednou jsem ji zase poznával
silně zpřítomnělou

je to zvláštní jak se s ní pojí
tolik nevysvětlitelného
třeba klín jeřábů nad Ainolou
když se z něj jeden oddělí
oblétne ji
a opět se připojí k hejnu

říká se
že smrt je veliká mocnost
smekáme před ní
a procházíme kolem ní po špičkách
má na sobě okruží
z důstojnosti toho co pominulo
my se na její počet strojíme
do prosté černi
a rozum před ní stojí bezradně

on je na jedné straně
pouze ctnost
ona na druhé svoboda
beztvarost a rozkoš

povězte mi velebnosti
jaký je rozdíl mezi ženskou
a zemskou přitažlivostí?

mám se přiklonit
k životu nebo smrti?

já půjdu naproti té
na rozhraní
protože tam stojí ona
jen ona
nikoli rozum
ani rozkoš

jen ona totiž probouzí
dobrotivé myšlenky

je v tom cosi magického
a možná je dobře
že nelze vysvětlit všechno