o té vlnitosti...

jak definovat moře
plynutí oblak
erupce na slunci
vzdálené hvězdy
na nebeské klenbě
a navíc ve stejnou chvíli

první zkušenost
přistoupí a pak poodstoupí
to úžasné vzedmutí
proměnlivá hmota
energie i emoce dohromady
prapůvodní
ničím neovladatelná síla
proti níž je všechno snažení
naprosto bezmocné

z toho setkání
nikdy úplně nevystřízlivím
i když mám pocit
že už odešla
že mě minula
že jsem mimo ni
a přesto vím že existuje
ten nekonečný mechanismus
vzdalování a přibližování

prožitou fascinaci neukončuje obzor
ani hmatatelná hranice

můžu říct
že mi okamžitě padla do oka
jak to u magických okamžiků bývá
závoj upředený z pohledů
co vlastně není vidět
z neovladatelných návalů
ze ztráty schopnosti
vyslovit se
z náhodných doteků

můžu chodit po světě
docela svobodně
můžu dělat všechno
co jsem dělal předtím
ale nemůžu se zamilovat
protože zamilovaný už jsem

možná se kolem stahuje
to neviditelné předivo
ale mě to vůbec neděsí
protože tak nějak si představuji
štěstí

možná časem ten závoj z očí ztratím
možná přede mnou ustoupí
čím dál víc tenčí
čím dál méně zřetelné
i to se může stát
stejně mě ale uvnitř duše
to neviditelné
tajemné a neskutečné pořád obtáčí

tu a tam se přistihnu
když se zahledím do noci
která není ni tichem ani tmou
že hledám ty vlny
tu sílu
tu chvíli věčnosti

s láskou