tenderness...

hodina nespavosti je na popíjení dlouhá
na listování krátká
ale na myšlenky dostatečná

potkal jsem bílého bizona
zpíval si
pohazoval se zemí
a se mnou taky
možná proto
že jsem měl červené trenýrky

když jsme pak spolu tančili prérií
povídá mi
příteli víš co mě zaráží u lidí?
to neustálé lamentatio
o nedostatku úsměvů
o absenci chodit vzpřímeně
o neumění dívat se jeden druhému do očí

to nutně vede k zamyšlení
o ztrátě sebevědomí
o všímavosti
o laskavém zacházení
co jim tedy chybí?

říká se
že pro mužský živel je příznačná vášeň
pro ženský něha

nevěřím tomu
že dělící čára kolem Venušina pahorku
je vedena tak prostě

ještě jsem tolik nezestárl
abych netoužil po něze
aby mi v konečcích prstů
a na špičce jazyka
nepřebývaly plamínky rozkoše
ještě křičím do tmy
ještě kolem sebe hledám blízkost
která je posledním útočištěm lásky

s očima vytřeštěnýma
luštím magický kód něžnosti
kvůli té se přece navzájem vyhledáváme
protože ona je tím uměním
letmých doteků
přetavených v pohledy
kterými probleskují plameny
na nichž je možné a krásné prohořet
až na dřeň
k polibkům
které nabízí štěstí i zoufalství zároveň

někdo vnímá něhu
jako naivní okouzlení
někde na předpolí

zatímco vášeň je animální
zmocnění těla
něha je putování

proč se vlastně tak usilovně zmítám
v překrásné pasti ženského těla
s vírou že můj otisk
je tak výjimečný
že vymaže otisky všech mužů
přede mnou i po mně

radši se přikláním k něžnosti
i když je někdy neskutečně plachá
proti vášni co je svou podstatou tak přímočará
ona totiž nemyslí na toho druhého
ale na sebe sama
má své hranice
zatímco něžnost je cesta
co nabízí trvání a vynalézání