geneotisky…

možná znáte tu hru co se hraje od nepaměti
,,ať je to ten nebo ten, ten musí jít z kola ven,,
pro každého kdo je v ní je nejtěžší rozpoznat
kdy je lepší vyjít ven než být uvnitř
kdy ocitnout se mimo znamená osvobození
svět ve kterém je intimní rozměr
svět s tichem temnotou a bolestí
ale také svět s hvězdnou září na nebi
s rosou na stéblech trav
s ohromením bez vlastního přičinění
teprve pak takhle vymaněný ze všeho člověčího
vržený galaktickými větry do prázdnoty
se vším co zbylo z myšlenek a citů
cítím blízkost Universa
už se nemám o co opřít
už nemám nic
už nic nejsem…

…otočil jsem se

přede mnou stála drobná žena
v lehkých tmavě rudých šatech
s drobnými kvítky
které se vůbec nepokoušely skrývat
půvab jejího těla
v kloboučku ozdobeném třešní
a závojíčkem do půl tváře
s malými perličkami
který podtrhával utajovanou melancholii bytosti
která se vůbec nepokoušela otupit smyslnost
která z ní stoupala v napůl tmě

zaujaly mě její oči
dodávaly tváři jakousi ostýchavou
nebo spíš roztržitou laskavost
která dokáže zmírnit pocit bezmoci
a zároveň jako ledovcové pole
které se svírá kolem křehkého trupu neopatrné lodi
tak dlouho až ji rozdrtí

a ten její hlas
tmavý mírně ochraptělý
možná z příliš chladného vína
nebo častého nevyspání
hlas přednášející velice zdvořile spisovné věty
s intonací co však prozrazuje i jiný slovník

povězte mi něco o životě milá Strávitrí

život je smutný
je v něm mnoho vědy
mnoho pokroku
mnoho technologií
a už skoro nic opravdového

to zní docela kacířsky
a kacířství je v každé době zločin
co třeba klonování buněk
genetické zásahy proti chorobám
a jistý přesah nad smrtelnost

co vy o tom víte pane?

nic
a jsem docela šťastný
mám rád své stárnoucí animální buňky
nechci mít jiné
protože by neměly paměť těch mých
na níž je závislá blaženost mé duše
víte s duší je to stejné jako s vodou
někdo vnímá jenom množství teplotu rychlost
jiný vidí barvy nesené hladinou
písně které se z ní ozývají
vlasy co se proplétají s proudy
rozkoš zaplavení jako milování

zatočila se v šatech kolem dokola
a naznačila kruh poodkrývající tajemství
proč mi neřeknete že jsou krásné?
a nemusíte říkat že se vám v nich líbím
prostě stačí říct že jsou krásné

to přece víte
nač říkat zbytečná slova

někdy ano
jen tak pro radost
něco pro vás mám
a natáhla ke mně otevřenou dlaň
s dámskými hodinkami

nebylo poznat jestli si ze mě utahuje
ale hodinky jsem vzal a prohlédl si je
na vnějším plášti byla rytina s květinovým dekorem
a když jsem odklopil víčko
byl tam zažloutlý portrét
a ciferník bez ručiček

to je krása viďte řekla
a nedají se opravit
ale to vy byste stejně nechtěl

proč myslíte?

mám takový pocit
že vám na měřitelném čase nezáleží
protože vás zajímá čas
ukrytý za hodinami
a co je na něm mimořádného

a to je co?

že se nedá vlastnit
nemůžeme si jej našetřit do foroty
tím že budeme žít stále rychleji
ale můžeme si vychutnat jeho přítomnost

máte pravdu nemám rád spěch
tím se jen ztrácí a zbytečně
čas vůbec nic neznamená
když jste s někým kdo vás zajímá
kdo vás přiměje
že zapomenete že čas plyne

seděli jsme mlčky
ale nebylo to ticho
spíš zvláštní hovor do kterého vstupují lidé
jež jsou si vědomi ošidnosti slov
které mohou zhořknout pod rozmarností
pod očekáváním a někdy i štěstím

,,tak mi něco řekněte,, zavrtěla se a usmála
i když jen tak očima
,,jinak to vypadá
že tady vůbec nejsme,,

překvapila jste mě

ráda jsem vám udělala radost
poslední dobou potkávám hodně lidí
co se vůbec neradují

myslíte že je to stavem světa nebo srdce?

co je podle vás lepší?

inu se světem nic nenaděláte
protože ten požírá sám sebe
vaše srdce bych ale zachoval
pro další poutníky co půjdou kolem
omámeni magií tohoto místa
přistoupí a poddají se vašemu čarování s časem
povězte mi ještě něco o sobě
proč se vlastně věnujete genetice?

jsem zvědavá na to co bylo
protože o tom hlavně genetika je
o rozluštění minulosti
o stopách kterých se neumíme zbavit
o věcech z temnoty kam nedohlédneme
knihy stavby předměty
to vše je nepřesná historie
pravdivé stopy jsou v lidech
historie jsou kulisy
my jsme příběh
mám ráda snílky jako jste vy
co projeví bázeň při zjevení
co umí obrečet pravdu
protože všechno zjevené
má kromě zřejmé strany
také tu utajenou
a ta bývá často smutná

proč?

nevejde se do času který máme k dispozici
nechá nás jen nahlédnout
a zároveň řekne ,,ostatní až příště,,
jenže to příště neznamená že to bude hned

jaký je tedy problém?

mravní příteli
dokážeme přežít změny podmínek na planetě
kterou systematicky ničíme
ale jiné živočišné druhy to neumí
my se adaptujeme
ale někde existuje hranice
měla jsem za to že odpověď je v genetice
ale není
asi jsme tady ještě krátce

zadíval jsem se do šera
na tu drobnou ženu naproti mně
připadala mi strašně osamělá
navzdory nebo právě díky poznání
navzdory nebo díky vztahům
do kterých byla uzavřena
myslím že spolu na to přijdeme
protože právě jste se mnou hranici překročila