indiamanté...

poslouchal bzučení hmyzu štěkotu psů
šumu noci jejímu zvláštnímu tepu
kamenům unášeným proudem vstříc rozbřesku
a pochopil proč lidé spí
protože spánek je nejbezpečnějším mostem přes její vody

ovšem ten kdo nespí v době kdy se má
je podivný tvor a ví to co druhým uniká
protože se vrací do dne
s ušima plnýma šepotu písečného rytmu
který je jazykem noci

ráno byl mráz
pak se rozpršelo
a hory se zahalily do mračné mlhy
vzduch byl silný a stezka vlhká
začal jsem myslet na zemi
tak jako myslím na ženu
a v tu chvíli jsme si byli velmi blízcí

vzápětí jsem ucítil její dech za uchem
měla vlasy barvy hlíny na břehu řeky
oblek ze zdobené kůže
korálky z dikobrazích ostnů
a v očích cosi ze zvířecí vědoucnosti
připadala mi jak dávná přítelkyně z dětství

kupodivu řekla že se bojí snít
má své otázky co by položila prostoru
a jsou taková místa kde se může ptát
ale neodvažuje se dotknout duše lesa nebo skal
protože jsou příliš mocné
je to divočina
která v duši probouzí ještě větší divočinu

co si vlastně myslíte o duši příteli?

těžko lze mluvit o něčem
co nikdo z nás nezná
a i když jsem se ptal
jeden starý indián se jen usmíval

najednou se zvedl vítr
a setřásal z větví kapky vody
jako zlatý déšť pronikající zemí
zamířil k nám zastavil se a obklopil nás jako kruh
stáli jsme a dívali se
spojeni dotykem zemitosti a větrnosti
tělesností nepřítomni
jak déšť rozbíjí cáry mlh
jako bychom stáli v nějakém středu klidu
kolem kterého se otáčejí živly

je to ve skutečnosti tak přízemní?
pro většinu lidí je taková intimita s přírodou depresivní

v tom stavu mysli, když kolem padá déšť
slyším tlukot srdcí
ovšem ne jako hudbu
ale spíš jako dunění bubnů

možná bych dokázal přivolat to co chci
ale něco mnohem cennějšího bych ztratil
stejně jako nějaký děj co stojí v koutě
a čeká až propojením získá smysl
v tu chvíli zasvítí abych si jej všiml
možná to je jediné co mám udělat
a pak zhasne
takže nemůže být uchopený
což je nejspíš důkazem jeho skutečnosti

dalo by se říci že je to určitý druh náboženství?

Milá Juramaié
pro věřící lidi ať už křesťany nebo muslimy
představuje náboženství spíš soubor pravidel správného života
vnímaný ze zorného úhlu věčnosti
pro indiána je to živá bezprostřední a praktická záležitost
leckomu se takový svět může zdát primitivní
ale možná je bohatší
než je svět čtenářů novin vyznavačů internetu a uctívačů televize

je ovšem zajímavé uvědomit si jednu věc
duchovní vliv nemusí proudit jen jedním směrem
většinou je to skrytá oboustranná výměna
pokud indiáni přijmuli od bělochů tolik hodnot
kolik jich běloši nevědomky načerpali od indiánů?

Indiáni mají jako strom života nebeský totem
pro Evropana je to kostel
Nový svět je ovládán etikou a morálkou
a neustálým rozlišováním mezi dobrem a zlem
Starý svět se spíš řídí rozlišováním
kolik moci či energie je v určité věci krajině člověku nebo činu
záleží mu víc na situaci než na pevných pravidlech
i v něm existují, ale nejsou to daná přikázání
jimiž ten Nový opatrně měří své činy,
ale spíš přirozené přizpůsobení okamžitému toku životní síly
a ta síla je nedílnou součástí určitých věcí
takže splývá hmotný a duchovní svět v jedno

Současná společnost ztratila tři věci
kontakt s přítomností
prožitek kontaktu s přírodou
kontakt s vrstvami vlastní duše
do kterých lze nahlížet pomocí snů a vizí
Indiánská duchovnost není to co jednou přijde
a v dobrém či špatnému ovlivní svět
to už se dávno stalo
jen to lidem bylo tak blízké a přirozené
že si toho nevšimli…

vše pod zemí
kamenné řeky slunce měděné kořeny
pazourkový muž s jazykem přímo pro duši
černý oheň
břidlicový pták co letí žulou
tady
středem srdce

vše na zemi
běžící mech trnitá tlapa
muž uvnitř-ven co hledá ztracený palec

vše nad zemí
duhový muž rozepřený nad vodami
posbírané hořící peří
ledový zub rozlomený mrak
had padající navždy

změť srdce
havran co proráží sluneční vejce
a modrý vlk rozbíjí měsíční kosti…