nedělitelno...

ležel jsem na skalním převisu
a zíral do věčnosti
když se zatetelil vzduch
a zhmotnila se dívka

bylo vidět
že se příliš nestará o svůj zevnějšek
protože ať by si oblékla cokoliv
vše okrášlí sama sebou
uchovávající si mladistvou prostotu a upřímnost

co se na mě tak díváte pane že se umíváte?

víte někdo přestane hledat
je šťastný sám se sebou se zahradou hudbou přáteli
jiný je zas šťastně tráven svou svobodou
není to špatné
možná je to to nejlepší co jeden i druhý ví
protože netuší jak by mohli postrádat něco co nikdy neměli

měla jste někdy pocit že postrádáte někoho s kým jste se nikdy nepotkala?

když ho ale pak potkám jak poznám že to je on?

inu na první pohled to nepoznáte
ale když se potkáte vícekrát
najednou zjistíte že se z vás stali přátelé
vaše city se zlepšují obdiv roste
důvěra se posiluje i přes bouře
prožíváte hlubokou intimitu a radost

možná si někdo myslí že to není možné
a tak se smíří s tím co je vlažné a mírné
jenže vlažné se pak změní chladné
a to mírné v posmutnělé
přitom srdce ví
že přesto je tady něco po čem dál touží

co když potkám toho správného ale v něčem se s ním neshodnu?

ono vlastně nezáleží na tom jestli spolu budete ve všem souhlasit
ani na tom kdo má pravdu
záleží na tom co mezi vámi vzniká
co vás neustále něčím obohacuje

zdálo se vám někdy že sen je skutečnost?
jakmile se oprostíte od víry v čas
změníte stávání se v bytí
je to totéž jako otázka života a smrti
kdy se lidé trápí tím že to nedokáží ovlivnit
a že když jsou s někým smrt je rozdělí
jenže jakmile zjistíte
že můžete ze svého těla vystoupit
je jakékoliv dělení nepodstatné

jenže co když nevíme jak na to?

když budete hledat poznávat a učit se
najdete to
představte si že nastoupíte do vlaku
/narodíte se do těla/
a pak se cestou rozhodnete
že už jste viděla vše že máte vše hotovo
kniha dočtena
tak prostě z vlaku vystoupíte /tělo odumře/
a vydáte se na výlet někam jinam
a co je ještě lepší
že nic ani nikoho neztrácíte

vy i já už jsme zemřeli mnohokrát ale teď jsme opět spolu
hluboko v sobě to víme že se budeme vždy vracet
do náruče těch které milujeme
byli jsme před velkými třesky
i po té co dozněla ozvěna posledního existujeme
my jsme příčinou prostoru
stavitelé mostů přes navždy

kde berete tyhle šílené myšlenky příteli?

tam kde beru i ty rozumné
intuitivně vím že jsem vidoucí a ne slepý
nejsem spoután prostorem ani časem
s miliónem měnících se tady a teď
či pro někoho dobrem a zlem
myšlenka že byl člověk stvořen
z jakési buňky v prehistorické polévce
akorát masíruje
myšlenka že člověk pochází od žárlivého Boha
co jej stvořil z prachu
aby si vybral mezi modlitbou vkleče
nebo ohněm zatracení
akorát ubíjí

nenašel jsem nikoho kdo by mi na to dal odpovědi
ale tu odpověď mi dalo mé nitro
proplouval jsem životem
a nasával malé dílky vědění
které pasovaly k tomu co jsem už věděl
a tím jsem si vytvořil takové myšlení
že když se na něco zeptám
dá mi odpovědi

každý má své tajemství
a procházíme společně
najednou milióny cest časem
co děláme v těch jiných dobách?
nevím
ale jsem si jistý jednou podivnou věcí
jsem si jistý že to co děláme teď
je spojeno světelným vláknem
s tím co děláme pak
mohu se vás dotknout?

co to má znamenat?

nedotýkám se bez dovolení

vy sotva potřebujete dovolení

jen jsem rád zdvořilý než vám sundám šaty

vy zvíře
pokud zbyl ještě nějaký drak ukázala bych na vás

usmál jsem se a promluvil něžně k tomu životu
který jiskřil a tančil za jejíma očima
Ahoj Milá Mystérien