pentimento...

je pro mě důležité
nejenom to co vidím
ale možná ještě víc to co nevidím
a to byl přesně ten případ
když mě příjemně zamrazilo v zátylku
já se pootočil
a tam byla ona
bohyně z jiných časů
a její duše zářila jako ozdoba
bez příčiny či vášně

pohlédla na mne
s jakousi zvláštní něhou
že jsem cítil jak se její tělo rozpouští ve zpěvu
proměněno ve spršku barevných listů
tak sametových a hebkých
že mnou proplouvaly jako ryba vodou
a vůbec nešlo rozeznat kdo je kým
přitom každý z těch listů představuje jinou skladbu
každý se slije v jeden tón který rezonuje v prostoru
ale žádný nedopadne na zem
a řeka jako ruka
vrásčitá a přesto hladká je promílá
a vymazává ve vlahém vzduchu

je ode mne k nerozeznání
je něčím víc i míň než pouhé zdání
rozumíš mi vůbec když mluvím o zdání?

bytost která je i není
někdy přespříliš jindy zas moc málo
bytost s dobrými úmysly
nikdo ji nemůže odhalit
netuší co to znamená ublížit
nemá nic proti lidem ani věcem

nedráždí mě nějakým grandiózním vzmachem
ale působí jemnou silou
a tak trochu melancholickým klidem

v záblescích ji vidím napravo i nalevo
a její obličej je stejný jako můj
přitom se hned snaží pozměnit a předělat své rysy

tak se jeví v první chvíli ale vzápětí už ne
zvětší se nebo zmenší podle toho co zamýšlí
může se změnit na cokoliv v laň nebo květinu
v ptačí zpěv nebo vnitřek nádoby

Ona se jen proměnlivě usmála
myslíte příteli že tvořivost potřebuje zapomínání?

nejspíš ano
pokud vezmu v potaz že je založena na principu vrstvení
jímž se paměťové stopy čas od času přeskupí
podle nových vztahů
pak se nápady můžou znovu zrodit
a já je pak vidím v nových souvislostech
a z různých perspektiv
tak jako vás

mohu proniknout do jiných mysli
tvarovat umění a vědu různých kultur
dostat se do společného vědomí
a zároveň ten můj nový prožitek
může být utvářen z mnoha jiných
je to jako bytostně prožít rozkoš
a nechat se ukonejšit vědomím
že už nemůže existovat jiná
ale jen do té doby
než takovou objevíte

mohu proniknout i do vaší mysli
třeba díky paměti vody
co mnou prolíná
a vidět vás nahou
jak se omýváte v horkém potoce
a to ještě není všechno
a chtěl jsem pokračovat
ale přiložila mi ruku na ústa
a já cítil jak si mě podmaňuje
aniž by mě k něčemu nutila
jako by mluvila srdcem
ukážu ti co jsem vytvořila
a pak jen naznačila pohybem
abych ji následoval

vydal jsem se za ní
jako by bylo v sázce štěstí
a dobře jsem udělal
protože víte co?
vždycky jde o štěstí