seismická...

jako dítě jsem si hrával
ale možná to byla
jen taková kratochvíle

stál jsem napůl ve vodě
a když jsem zamžoural
do paprsků světla
procházejících stromy
najednou se ty paprsky změnily
ve ztuhle ruličky jasu
a já mohl měnit jejich délku

míval jsem neuvěřitelný pocit
že dokážu tvarovat ten periferní svět
který se nachází za tenkou blankou
obyčejného zjevení každodenního zdání

pamatuji si je dobře
protože jsou zpátky

zase jsem stál napůl ve vodě
na místě posetém úlomky dolmenů
které vyvolávaly dojen ruin
prostor vyplněný kamenem vodou a nebem
v bláznivém tanci mezi zemí a atmosférou
pro které je léto jen okamžikem slavnosti
a zase vidím ty své ruličky
jak leží pěkně v řádce
jako školka malých delfínů

když jsem přimhouřil oči
nad každým zářila drobná koróna
když jsem je přivřel ještě trochu
zhoustla ta koróna v oblak
pak se ti mořští tvorové propletli
z těch malých světel vyrostla svatozář
na skulptuře nahé ženy
která se začala proměňovat
pod vlivem slunce a vlhkosti
stejně jako se rozvíjí tajnosnubná rostlina
stejně jako se taví v barevném spektru vše
kolem zemského jádra

ucítil jsem ty vibrace a chvění
a mé srdce složené z nehořlavých nerostů
zdánlivě nepřístupné nadšení
prodělalo stejně tak vzácnou metamorfózu

Tvé oči Elijadé jsou plující lodí
uděláš mi tam místo a vezmeš mě s sebou?
jsem už unavený z té bludné pouti
po přístavech šílenství