klikatě...

klikatě...

posbíral jsem nějaké klestí
tiše si přitom pobrukoval
v dáli rozverně si panna zpívá
v ladný slunce svit
a pak se na chvíli posadil
tou melodií zlehka přiopit

ani jsem se nestačil nadechnout
když se objevila přede mnou
pohlédla mi do tváře a povídá
já vás slyšela
podobáte se kameni na kterém sedíte
i když jasně září sluníčko
na vás zůstávají kapky rosy
víte že jediný okamžik kdy se zdá
že chlad a něha uleví svrbění pod kůží
je pohyb?

byla pohledná
jemně voněla solí a bylinami
jako pouštní květina
a měla zvláštní hlas
trochu vyšší
ale zranitelný a laskavý
zadívala se mi na ruce
a všimla si stříbrného prstenu s nápisem
chraň mě před tím co chci
co to znamená příteli?

Inu můžu si třeba myslet
že příčina a následek
jsou jen kulečníkové koule
které do sebe navzájem narážejí
ale na druhou stranu vím
že můžu naklonit stůl

to já kdybych mohla
nechtěla bych myslet na nic

být jako zvíře?

asi jo…ale jako hodné zvíře
třeba sova nebo tak něco

sova je spíš moudrá ne?

správně moudrá a hodná

já bych byl medvěd ty nikdo nejí

sovy taky nikdo nejí alespoň si to myslím

vidíte myšlenky náhodou mají cenu
utvářejí to co děláme
třeba kdybych mohl byl bych víc spontánní
ne tak abych na to jen zpětně myslel

zdám se být jiná?
řekla nečekaně

co tím myslíte?

no člověk může vypadat laskavě nebo čestně
anebo docela jinak

můžu se vás dotknout?

kde?

vaší tváře prsou kůže

mých prsou?

vašeho srdce

to klidně můžete řekla ležérně

položil jsem jí jednu ruku na rameno
a levou dlaní lehce zakryl obličej
vedl jsem prsty kolem očí a pak přes nos
jako by její tvář byla básní
psanou Braillovým písmem
naskočila jí husí kůže
jako kdyby se jí ještě nikdo nikdy nedotkl
každý drobný pohyb konečků prstů
lechtal jako jemný vánek
ovívající obnažené nervy
přesunul jsem dlaň na tvář
dotkl se rtů
a nekousla mě
jen se záhadně usmála

víte kdysi jsem viděl malé medvídě
které za pracky viselo vysoko na větvi
víra není vírou
pokud není tím jediným co vás drží
říkal jsem si že to medvídě má sílu
má ve svých packách rovnováhu
vejce stvoření
a možná mnohem víc
stejně jako vy
Autor enigman, 30.06.2023
Přečteno 204x
Tipy 32
Poslední tipující: Helen Mum, jablonka, piťura, Iva Husárková, jitoush, jenommarie, Malá mořská víla, Frr, Marten, jort1, ...
ikonkaKomentáře (5)
ikonkaKomentujících (5)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

... víte kdysi jsem viděl malé medvídě
které za pracky viselo vysoko na větvi
víra není vírou
pokud není tím jediným co vás drží...

Přemýšlím nad tím, Enigmane.... a nádherná báseň, jako snad všechny Tvoje... děkuji, že mohu číst, pěkný den :-)

12.11.2023 10:44:42 | Helen Mum

líbí

....No...když já Ti někdy nevím....prostě nevím.....Ji.

02.07.2023 20:52:45 | jitoush

líbí

Máme vše v rukách:)? Nebo spíš v mysli příteli...? A co na to řekne podvědomí:)...???
Nakonec mají pravdu vědci: "naše rozhodnutí řídí emoce!" ... naše emoce vycházejí z mikroflóry střeva...nó a jsme v zámku, či v podzámčí??? Nakonec zjistíme, že ať doumáme jak dumáme, pořád víme....;)

01.07.2023 08:43:02 | Malá mořská víla

líbí

...hlavně, že nevisel za prachy

30.06.2023 15:27:41 | jort1

líbí

Líbí se mi, moc. Jen jsem se začala usmívat u té sovy, vždycky mi naskočí, jak jsem si říkala, co to běhá po zemi za trpaslík...sova honila myš... :)

30.06.2023 13:46:28 | Philogyny

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel