od ne/paměti...

šel jsem si zaplavat
a když jsem se vynořil
pololežela opodál ve stínu bříz nahá žena
co mě znenadání oslovila

já vás celou dobu pozorovala
když jste vcházel do té vody
vypadal jste jako šedivý unavený lev
bez zájmu lhostejný k okolí
ale když jste vyšel zářil jste jako Ježíš
když přešel na druhý břeh do země zaslíbené

s jakousi přirozeností jsem si k ní přisedl
mimoděk se jí dotknul
snad jen abych si potvrdil
že je opravdová
a nesměle jsem podotkl
že jako Ježíš nejspíš vypadám
ale jen od krku nahoru
a navíc suchý také nejsem
což ji rozesmálo a vzápětí dodala
mám pocit že už jsem vás párkrát viděla
ale jen jste se tak mihnul
a já na to zapomněla
ale najednou cítím že vás znám odjakživa

to mi připomíná filmové vidění
je to něco jako korálky kdy vidíte jen jednotlivé obrázky
zatímco všechno ostatní stejně jako dýchání funguje
dívala jste se někdy na větrák a zdálo se vám
že se lopatky najednou točí pozpátku
a po chvíli zase dopředu nebo že se vznáší
nebo se zastaví a nebo že má pár listů navíc?
když se díváte na film také to vnímáte jako souvislý tok
a přitom rozbíjíte čas a skutečnost na dílky
které pak znovu skládáte ve zdánlivě souvislý proud

může se vědomí zastavit a ztuhnout v okamžiku?

když začnete ztrácet paměť i když jen po troškách
uvědomíte si že je v ní celý život soudržnost rozum i cit
možná má někdo chvíle
kdy se izoluje v momentu bytí
na jakémsi ostrově přítomnosti
obklopen mořem zapomnění
takže pro něj žádné včera neexistuje
jenže to není tak úplně pravda
protože zapomíná to nepodstatné
a to podstatné nachází

víte milá Mimesis
klidně můžete ztrácet paměť
v existencionálním prostorovém čase
ale naopak se můžete dobře orientovat v tom intenzionálním
můžou mě zaujmout hádanky rébusy výpočty
na které se soustředím rozumem
ale jakmile je vyřeším je to pryč
formy či struktury jsou pro mě jednoduše pomíjivé

podívala se na něj pozorněji
a najednou to viděla
to jak se na ni díval jak ji vnímal bylo absolutní
to že byl schopen takové intenzivní a vytrvalé pozornosti
v tom jak se jí dotkl
jak ji přijímá a účastní se pokojně a plně soustředěn
zaujat a pohlcen citem
v tom byl prostý akt naplnění a úplnosti
z její přítomnosti

už nepochybovala
možná byl nespolehlivý
vynechávající slova i události
ale v tu chvíli to byl člověk
pohřížený ve smysluplné dění
kterému se poddává celou svou bytostí
k dosažení takové vnitřní jednoty a souvislostí
že selhání ztratilo význam
vlastně nebylo ani představitelné
a ona sama si uvědomila
že v takovém absolutním soustředění a odevzdání ducha
našla i ona sebe samu

mám pocit že jsem objevila ztracenou duši řekla prostě
myslím že proto jsem vás poznala
pokud něco takhle zaujme vaše city a duši
třeba pozorováním přírody poslechem hudby
vnímáním jiných bytostí nebo pohroužením do rituálů
pak vaše soustředění vnitřní usebrání a pokoj trvají
vy vlastně vůbec nejste bez zájmu
ztracený ani neklidný
ani těkající po povrchu věcí a života
vaším bohatstvím je hluboká vnímavost krásy dobra a duše světa

a pohladila mě…