blaho být mě?...

vyškrábal jsem se
na jeden z bezejmenných vrcholů
a když jsem se pohodlně usadil
ve skalní rozsedlině
vybafla na mě dívka
,,ta hora vám dala zabrat že?,,

víte milá Landlady
lidé často říkají že někdo pokořil horu
nebo že prošel obtížnou cestu
ovšem tím jediným
se kterým takový člověk soupeří
je on sám a jeho obavy
hory nejsou soupeřem
je to jen někdo
kdo vás nutí napnout síly až do krajnosti
je to někdo s kým rostete
kdo vás buduje jako sochař z bloku žuly
hory osekají z mé povahy
vše nepotřebné sobecké a zbytečné
je jasné že to je velmi bolestivé
ale jen tak můžete poznat
že nejintenzivnější bolest a štěstí
mohou existovat v duši zároveň
v jediném okamžiku

,,jak se to dá vydržet?,,

pokud máte důvod žít vydržíte vše
víte člověk v průběhu své evoluce
dokázal vzdorovat nejrůznějším překážkám
ať to byl hlad zima úzkost
nebezpečná zvířata či nebezpeční lidé
ale jedné věci dlouho vzdorovat nedokáže

,,a to je co?,,

budete se divit ale je to blahobyt
civilizace která umí zajistit
všechny myslitelné vymoženosti
vás otupí a znejistí
kdežto když jste v horách sama
odkázána jen na sebe
něco vyžadujete

,,a to?,,

vzdor i sebezapření
dnes jen všichni naříkají
jak jsou vystresovaní a přetěžovaní
a samozřejmě i usnadňovaní
člověk ale potřebuje napětí
potřebuje nějaký ideál
stejně jako básník svou múzu
kde roste nebezpečí roste i zachraňování
kdo se však postaví proti zhýčkanosti a zchoulostivění?

,,mohli bychom se tomu postavit spolu,,
řekla krátce a tajemně se usmála
ale udělali jsme to tak pomalu
že kupodivu nebylo složité namíchat
její vášeň s mým nadšením