zrcadlům...

procházel jsem
bludištěm lesa
tam kde je zem
prudká jak horská řeka
tak vášnivá a přitom klesá

když tu na jednom místě
ztraceném mezi stromy
hrála dívka v negližé
na hořící klavír
s publikem tančících ptáků
obklopená zrcadly
a přitom zpívala
zvláštní píseň
ve které bylo radostné poznání
a zároveň jakási tíseň

vidíš můj stín
vidíš mé kroky
jen letmým pohledem
přemýšlíš co udělám dál
vidíš moji podstatu
vidíš moji záři
avšak na co myslím v srdci
to se nikdy nedozvíš

nevěř tomu co čteš
nevěř tomu co slyšíš
věci nejsou takové
jak se zdají být
jen se tak jeví
nevidíš to co já
když se podívám do zrcadla
možná si myslíš že mě znáš
ale nemáš ani ponětí

v tu chvíli mne zahlédla
zavířila závojem
pomalovala se klapkami
s mnohorozměrným úsměvem
to je dost že jdete příteli
cítím že slábnu
čekám tu na vás tak jak chci
mluvím tak jak jsem mluvila
ale klidně se vtěsním
do vašeho úhlu pohledu
prý ladíte piana?

to je pravda milá Tunings
víte když ladím
nemůžu předstírat
před tím fyzickým
neumím se tónu skrývat
stejně jako když uvidíte
přicházet tu...však víte
přestanete se chránit
prostě se odhalíte

víte co by mě zajímalo příteli?
když se vám povede ta křídla naladit
zkusíte si na ně také zahrát?

myslíte třeba Bacha Mozarta Gerdu
a jiné velikány hudby?
to zní lákavě
ovšem to pro mě není
jen rád ladím
ale nerad rozlaďuji

nepotřebuji zrcadla
abych do vás viděl

to prostě tak bývá
odrazem nelze udělat chybu
políbil jsem ji
a bláznivá náklonnost se dala
ladně do pohybu