astronomen...

…radovat se ze samoty
soucitu se umívat

nač se nechat rozptylovat
a k jakému užitku
k čemu jsou mi plané svody
od bohyně požitků?

duše má se topí ve tmě
v jasu světla mávnutí
milované hvězdy moje
už netrpím úzkostí…


tak jsem tady řekla

jdete akorát tato noc je příhodná

zaklonili jsme hlavy
a nad námi zářilo van goghovské nebe

všimněte si jak se trojzubec a luk ocitly skoro nad sebou
to se stává jen výjimečně
souvisí to se zemskou osou
tohle má člověk šanci vidět jen jednou za tisíc let
v tuto chvíli dohlédnete
nějakých třicet biliard kilometrů

vážně?
někdy bez brýlí nepřečtu ani vývěsní štíty

četla jste někdy Galilea?

já mu nikdy moc nedala

to mě rozesmálo
ta její bezprostřednost
miloval jsem ji doopravdy
láskou která přichází
ještě než si člověk uvědomí tělo a morálku
jako vítr co povívá kolem uší
jako povívá nad štěrbinami lastur
když je chce rozeznít

cítili jsme k sobě elementární přitažlivost
jako zvířata nebo děti
které ještě nezvažují důvody
které ještě nemají jiná hlediska ani zákony
a byli jsme si podobní
ve svých touhách i obavách
to nás spojovalo
a zároveň udržovalo
v bezpečné vzdálenosti od toho druhého

víte milá Omen
že hvězdy které vidíme nejjasněji
už vlastně neexistují

to je poněkud depresivní

naopak je to krásné
jsou pryč už bůhvíjak dlouho
ale my je pořád vidíme
žijí dál

jste zvláštní
se světem propojený
a zároveň odpojený
znáte spletité pohyby hvězd
souhvězdí či měsíce
zato všechno ostatní zůstává mimo vás
v lednici máte dva roky prošlé máslo
a kalendář na zdi je z roku 2012
přesto vedle vás cítím nesmírný klid

co když vám povím že je vesmír líný

jak to myslíte příteli?

nenamáhá se s náhodami